Výstižnější by bylo napsat ostrůvek, protože Lokrum zaujímá méně než 1 km2 pevniny (jen 0,8 km2). Rozkládá se východně od Dubrovníku, v jeho těsné blízkosti a je velmi dobře přístupný motorovými čluny, které ve stanoveném jízdním řádu a v poměrně velmi krátkých intervalech (zejména v sezóně) vozí návštěvníky ze starého městského dubrovnického přístavu do malého přístavu Portoć na východním pobřeží ostrova.
Zbytky bývalého benediktinského kláštera
Milovníci tajuplných historek si jistě vychutnají pověst, podle níž benediktinští mniši, kteří sídlili na Lokrumu od 11.stol. a měli tu výstavný klášter, byli z ostrova vyhnáni koncem 18.stol., přičemž prokleli ostrůvek a především ty, do jejichž vlastnictví by kdy připadl. A jejich kletba se vyplnila všem majitelům ostrova, kteří je vlastnili až do druhé světové války, přinesl jen neštěstí a smrt. Prvním z nich byl rakouský arcivévoda Maxmilián, pozdější mexický císař, který koupil ostrůvek v r.1859. Jeho smrt před popravčí četou vojáků generála Juáreze byla první v řadě. Po tom se majitelé rychle střídali, až ostrov koupil Rudolf Habsburský, následník rakouského trůnu. Jeho smrt v Mayerlingu jen potvrzovala neblahou pověst. A do třetice: násilnou smrtí v Marseille zahynul další majitel, jugoslávský král Alexandr. Tak snad se už touto trojí smrtí kletba vyčerpala.
Ale ještě jednou se Lokrum dostal do historie, nebo možná jen do historických pověstí, a to do dějin značně vzdálených. Na Lokrumu se údajně zachránil při velké bouři na moři anglický král Richard Lví srdce, když po návratu z křížové výpravy jeho loď u ostrova ztroskotala. Při bouři se v největším nebezpečí modlil král úpěnlivě k Panně Marii a prosil ji o pomoc s tím, že pokud bude zachráněn, postaví k její poctě na místě záchrany chrám. A protože skutečným místem jeho záchrany byl Lokrum, chystal se Richard podle svého slibu vybudovat kostel na ostrově. Vychytralí dubrovničtí městští otcové, kteří právě uvažovali o postavení nové katedrály v Dubrovníku, viděli ve slibu krále jedinečnou příležitost, jak ušetřit spoustu peněz a přesto chrám získat. Snažili se proto ze všech sil přesvědčit krále, že bude mnohem účelnější, poskytne-li peníze na vybudování mariánského chrámu přímo v Dubrovníku a ne na stranou ležícím ostrůvku. Jejich diplomatickému úsilí se to nakonec podařilo, a tak údajně byla ve 12.stol. postavena v Dubrovníku katedrála za peníze anglického krále.
A jak dnes ostrůvek vypadá? Je téměř celý pokryt vždyzelenou vegetací, v níž vynikají především halepské borovice a dub cesmínovitý. Právě pro své krásné vzácné stromy byl Lokrum prohlášen lesní rezervací, i když se z původních zdejších lesů zachovala jen menší část.
Ale tyto lesy nejsou jediným floristických bohatstvím ostrova. Když se stal v 19.stol. majitelem ostrova Maxmilián Habsburský, dal si tu částečně na troskách někdejšího benediktinského kláštera postavit půvabné letní sídlo, jehož součástí se stal postupně budovaný rozsáhlý park vzácných dřevin (většinu dřevin do něj dal přivézt z Jižní Ameriky a z Austrálie). Jeho chloubou je dodnes palmový a eukalyptový háj, ten eukalyptový je údajně největším svého druhu mimo Austrálii. Téměř všechny importované rostliny se plně aklimatizovaly. V současné době patří park k pracovišti Biologického ústavu Chorvatské akademie věd a umění, jehož součástí je i muzeum významného dubrovnického vědce 18.stol. R.Boškoviće.
Ale Lokrum neproslul jen svou flórou, zajímavý je i po stránce geomorfologické. Zdejší nevelké slané jezero zvané Mrtvé moře, 10 m hluboké, je oblíbené koupaliště a častý výletní cíl. Ostatně vycházek tu návštěvník může podniknou víc a všechny jsou zajímavé, ať je to nejoblíbenější výstup na vyhlídkovou věž někdejší napoleonské pevnosti na nejvyšším bodě ostrůvku (91 m), která byla ve 30.letech 19.stol. doplněna tzv. Maxmiliánovou věží, nebo procházky zdejšími lesy, spojované většinou s pěkným koupáním.
A z přístavu Portoće se návštěvník zase může pohodlně vrátit turistickým pravidelným člunem do Dubrovníka (v sezóně jezdí čluny až do 20 hod.).
