 Nin, letecký pohled |
Nin, malé město, trochu ospalé leží na pobřeží jižní části Ninského zálivu, 17 km severně od Zadaru. Může se pochlubit četnými hrdými přívlastky, jako "město slavné minulosti", "nejstarší chorvatské královské město", "jedno z hlavních kulturních středisek raného chorvatského státu", "sídlo tzv. chorvatského biskupa, jehož jurisdikce zahrnovala téměř celé dnešní Chorvatsko, "město s nejmenší katedrálou na světě" atd. atd.
Nin byl za starého Říma municipium a významné středisko antické Liburnie, známé pod liburnským jménem Aenona. V 1. století př.n.l. město převzalo postavení někdejšího hlavního centra ilyrského kmene Liburnů, který podlehl před přelomem letopočtu římské rozpínavosti. Jak ukazují archeologické výzkumy, byl tehdejší Nin výstavným městem s monumentálním chrámem, amfiteátrem, akvaduktem aj. Měl výhodnou strategickou polohu - na ostrůvku v blízkosti pevniny, z níž byl a je spojen můstky. Tato poloha jej však neubránila od vpádů, loupení a ničení v dalších staletích.
 Nin |
Na počátku 7. století se Nin přes dobré opevnění neubránil mohutnému avarsko-slovanskému nájezdu. Chorvatský kmen, který se tu pak natrvalo usadil, brzy vstřebal antickou kulturu. Právě díky této okolnosti se tu vytvořily předpoklady pro vybudování jednoho z nejdůležitějších center politického, kulturního a církevního života nových chorvatských přistěhovalců. Od druhé poloviny 9. století zde bylo významné biskupství, které pak stálo v centru bojů o církevní jurisdikci, tedy o to zda biskupy bude světit římský papež či byzantský tedy cařihradský patriarcha. Šlo v podstatě o prozápadní nebo provýchodní orientaci, přičemž se později prosadila ta prozápadní.
Až do druhé poloviny 11. století neměli chorvatští panovníci stálé sídelní město a právě Nin patřil k těm občasným, velmi oblíbeným.
Po vstupu Chorvatska do personální unie s Uhrami (od začátku 12. století) se Nin stal samostatnou komunou v rámci tohoto státu a svou vážnost si dále schovával. Dosvědčuje to mj. i skutečnost, že uhersko-chorvatský král Ludvík z Anjou uspořádal ve druhé polovině 14. století v Ninu, tomto "hlavním a královském dalmatském městě", sněm chorvatské šlechty a měšťanů.
 Nin, most s Dolní městskou bránou |
Po roce 1409, osudovém roce, kdy Anjouovci prodali Dalmácii Benátčanům, a zejména v období tureckého ohrožení celé Dalmácie Turky, nastal výrazný pád Ninu, který střídavě drželi Benátčané nebo Turci. Koncem 16. století a začátkem 17. století Benátčané dokonce město pobořili, aby je Turci nemohli využívat jako svou základnu.
I když za další desítky let bylo město obnoveno, bylo jen stínem někdejšího výstavného sídla.
Je samozřejmé, že i přes všechny katastrofy, kterými město v historii prošlo, se byť málo, ale alespoň něco z někdejší slávy dochovalo.
Nin je pozoruhodný již svou polohou - je rozloženo na nevelkém ostrově, spojeném s pevnou dvěma starobylými kamennými mosty. Vchází se do něj tzv. Dolní městskou bránou (Donja morska vrata), která se dochovala spolu s několika pozůstatky středověkého městského opevnění.
 Nin, kostelík sv. Kříže |
Hlavní starochorvatské památky Ninu jsou soustředěny uprostřed města a jsou po provedení obnově, případně zakonzervování v dobrém stavu. Mezi nimi patří první místo předrománské tzv. "nejmenší katedrále světa" - kostelíku sv. Kříže (Sveti Križ). Tato nevelká půvabná stavba o půdorysu kříže pochází pravděpodobně z 9. století. Označení "katedrála" nosí zdejší kostel právem, neboť byl od doby chorvatského knížete Domagoje (v 9. století) biskupským kostelem, tedy katedrálou. Zejména v nové době mu věnují historikové spolu s vědci jiných oborů velkou pozornost, neboť z, že kostel byl projektován tak, aby v jeden určitý den v roce v určitou hodinu pronikal na určité místo v chrámu paprsek světla a osvětloval je. Není to jediná stavba podobně zaměřená, podobný jev byl zjištěn např. v kostele v obci Rovanjska v blízkosti Novské úžiny jihovýchodně od Starigradu-Paklenice, enbo v kostelíku sv. Martina v někdejším propugnaculu Zlaté brány v Diokleciánově paláci ve Splitu. Podrobný výzkum v tomto směru ještě pokračuje.
Další historická stavba v Ninu, která určitě stojí za pozornost, je farní kostel sv. Anselma Ninského. Tento světec, zvaný místě sveti Anzelmo nebo též Asel, latinsky Anselmus, byl podle křesťanské tradice jedním ze 70 Ježíšových učedníků. Po jeho zmrtvýchvstání odešel se svým průvodcem, jáhnem Ambrožem - latinsky Ambroziem, chorvatsky Ambrozijem kázat evangelium do Galie. Cestou všude kázal a křtil, mj. i v dnešním Chorvatsku, resp. v Ninu a v jeho okolí a obrátil mnohé zdejší pohany na křesťanství. Sv. Anselm je patronem a ochráncem Ninu. Jemu je zasvěcen zdejší kostel, který stojí na místě původního předrománského, jehož některé výrazné pozůstatky se dochovaly ve stavbě ve stavbě současného kostela.
V chrámové klenotnici (riznica), která bývá též nazývána "Zlato a stříbro města Ninu" jsou uloženy skvosty, jež mohou Ninu závidět i mnohé sbírky v evropských metropolích. Ostatně, nálezy a artefakty z Ninu patří k chloubám věhlasných muzeí, jako např. muzea ve Vídni, Vatikánu, v Záhřebu, ve Splitu.
Ty nejcennější exponáty pocházejí z 8. a 9. století, případně ze staletí následujících, některé byly zhotoveny dokonce ve věhlasných karolinských zlatnických dílnách. K nim patří např. skvostný relikviář sv. Anselma a relikviář neznámého světce. Součástí sbírky jsou i četné šperky, dary obyvatel z Ninu a okolí.
 Nin, Višeslavova křtitelnice (originál ze Splitu) |
Mimořádnou umělecko-historickou hodnotu mají i reliéfy světců na severním portálu kostela, pocházející z původní sakrální stavby.
Mezi nehodnotnější a nejznámější artefakty ze starochorvatského období patřila tzv. Višeslavova křtitelnice (krstionica kneza Višeslava) z období kolem roku 800; dnes je v archeologické sbírce v Ninu (Muzej ninskih starina) jen její kopie; originál je chloubou Muzea chorvatských archeologických památek (Muzej hrvatskih arheoloških spomenika) ve Splitu.
V této sbírce stojí za vidění i pozůstatky dvou starochorvatských lodí, který byly vytaženy z ninské laguny a další exponáty.
Ke skupině historických staveb v centru Ninu se připojuje i monumentální socha ninského biskupa Řehoře (chorvatsky Grgur Ninski), dílo největšího chorvatského sochaře 1. poloviny 20. století Ivana Meštroviće (viz tematický článek: Split a dílo Ivana Meštroviće). Řehoř, čtvrtý biskup v Ninu byl zastáncem staroslověnské hlaholské liturgie. Byl po nějakou dobu i kancléřem chorvatského krále Tomislava. Jeho působení v první polovině 10. století spadalo do doby, kdy se chorvatská církev, uznaná v 9. století papežem jako tzv. vyčleněná národní církev, s biskupem v Ninu s pravomocí pro celé Chorvatsko (předtím spadala chorvatská církev pod jurisdikci Cařihradu), měla zařadit pod jurisdikci Říma, a to včetně zavedení latinské liturgie a zřízení arcibiskupství ve Splitu. Řehoř s tím nesouhlasil, odmítl se podrobit splitskému arcibiskupovi, ale nakonec neuspěl, biskupství v Ninu bylo zrušeno, zavedena latinská liturgie a on sám jmenován biskupem ve Skradinu. Do jaké míry byl Řehoř opravdu nekompromisním a bojovným zastáncem hlaholské liturgie proti latině nebo osobním odpůrcem supremace splitského církevního hodnostáře, nelze zatím přesně určit. Pro chorvatské obrozenecké hnutí byl Řehoř symbolem boje za národní svébytnost, ale doklady o těchto jeho postojích nebyly k údivu odborné veřejnosti nalezeny.
 Nin, kostelík sv. Mikuláše u Ninu |
S představami většiny návštěvníků Ninu je toto dnes trochu příliš klidné městecko spjato jen se starochorvatskou historií. Ale to je velký omyl. V Ninu jsou k vidění i četné památky spojené např. i s jeho antickou minulostí. Při pobřeží odkryli archeologové pozůstatky antického fora, kde stál velký chrám z 1. století, později Augusteum. Zbytky impozantních soch římských císařů, které byly nalezeny, jsou nyní soustředěny v Archeologickém muzeu v Zadaru. Velkou hodnotu má i zde nalezená římská mozaika.
Ku kulturně-historických pamětihodnostem Ninu patří neodmyslitelně předrománský kostelík sv. Mikuláše (Sveti Nikola u Prahuljama) z 11. století, který se nachází nedaleko Ninu, 1 km jihozápadně při cestě z Ninu do Zatonu. Kostel má půdorys trojlístku, věhlas mu získala dodatečně za tureckých válek přistavěná věž - pozorovatelna, která mu propůjčila malebnou romantickou podobu. Stojí na pahorku, na místě předhistorického ilyrského pohřebiště.
V blízkosti Ninu se nachází jedno z nejživějších a nejoblíbenějších letovisek Severní Dalmácie - Zaton (3 km jižně od Ninu), které na rozdíl od mnohých větších a známějších rekreačních destinací nabízí svým návštěvníkům nejen široké možnosti rekreace, ale i sport a zábavu, a to v míře na Jadranu neobvyklé.
 Letovisko Zaton, v pozadí město Nin |
Nin má však všechny předpoklady i pro to, aby se stal Mekkou pacientů s poruchami a bolestmi pohybového aparátu, se stavy po úrazech, kožními a gynekologickými nemocemi a problémy. Léčivé bahno - peloidy - v sousedství Ninu na rozsáhlé lokalitě, patřící k největším svého druhu v Chorvatsku, má velké léčivé účinky, které jsou potvrzeny odborníky. Ostatně tradice využívání zdejšího léčivého bahna je velmi stará a sahá až do antické doby. Slunce, které bahno soustavně zahřívá, ještě násobí jeho účinek. Blahodárně působí i koupání v moři, ve zdejších mělkých, sluncem vyhřátých lagunách, a je vlastně dalším pokračováním léčebné kúry. Moře je tu neustále o 2 až 3 °C teplejší než jinde na Jadranu, má i vyšší salinitu a je mimořádně čisté, neboť široko daleko nejsou žádné zdroje znečištění.
Bohužel se tu dosud nepodařilo vybudovat potřebná léčebná zařízení. V létě sem vozí své pacienty zadarská nemocnice a pod odborným dohledem tu probíhá léčba přímo u zdroje bahna. V dohledné době by se situace měla změnit, protože na letošní červen je plánováno zahájení výstavby velkého rekreačně-turistického komplexu s názvem "Ninské bahno" (Ninsko blato), který by zahrnoval i léčebná zařízení. Do projektu má být investováno 45 milionů eur.
 Nin, starobylý most do města |
Nin je svou polohou velmi příhodný pro vycházky a výlety do okolí, blízkého i vzdálenějšího. Navštěvuje se Ninská malá solana, kde se zpracovává sůl bez jakéhokoli použití mechanizace, dále ostrov Vir, spojený nyní s pevninou mostem, ostrůvek Zečevo a samozřejmě největší magnet oblasti - město Zadar. Stojí za to se vypravit i za vzdálenějšími přírodními skvosty: do národního parku Paklenica či do kaňonu řeky Zrmanje.
Ke všem těmto turistickým cílům se připojuje ještě možnost účasti na zdejších poutích. Ta nejpopulárnější se koná každoročně na ostrůvek Zečevo, vzdáleném 13 km severně od Ninu. Na ostrůvku stojí kostel zasvěcený Panně Marii z ostrova Zečevo (Gospa od Zečeva), s uctívanou sochou Panny Marie. Podle lidové tradice jej v roce 1500 přepadli za tureckých válek Turci a mj. uloupili i sochu Matky Boží. Ta však zase zázračně "doplavala" zpět. Dnes se při pouti vždy 5. května slavnostně vrací její socha na ostrov a 15. srpna putuje zpět. Též se slaví výročí, kdy se Panna Marie ukázala v roce 1516 zdejší malé pastýřce. V kostele na Zečevu se pak slouží slavnostní bohoslužby. Ostrůvek je zajímavý také tím, že je od pevniny oddělen jen mělčinou, takže se za odlivu navštěvuje pěšky přes moře.
