Městečko Novi Vinodolski spolu se sousední Crikvenicí stálo u zrodu cestovního ruchu na severním Jadranu. Za 140 let se rozvinulo v příjemné místo letních přímořských pobytů s kvalitní sítí ubytovacích zařízení, turistických služeb a moderní infrastrukturou, ale dodnes si zachovalo svůj půvab a atmosféru nevelkého starého sídla. Řada historických památek připomíná jeho slavnou minulost z doby bojů z Turky a chorvatského obrození v 19. století. Malebná je i jeho poloha na okraji vinorodého údolí zvaného Vinodol (Vallis vineariae), dobře známého již Římanům, které se rozkládá severozápadním směrem od Nového Vinodolského. Vinodol tvořil ve vrcholném středověku samostatné knížectví s hlavním centrem právě v Novém Vinodolském. Nad údolím se pak terén prudce zvedá do zalesněných kopců pohoří Velika Kapela.
Za počátek cestovního ruchu v městečku Novi Vinodolski se považuje vybudování prvního koupaliště na mořském pobřeží v roce 1878. Těch pak bylo v následujících letech vybudováno několik, z nichž nejpopulárnějším se stalo koupaliště Lišanj ve stejnojmenné zátoce. Koupaliště s kabinami bylo na tehdejší dobu moderní dřevěné konstrukce, které nesly stavební prvky typické pro tehdejší dobu, které kultivovaly a zpříjemňovaly koupání v moři. Na koupališti byl zaveden i oddělený přístup do moře žen a mužů: při vyvěšení červené vlajky se koupali muži, při bílé ženy. Brzy následovalo postavení první přímořské promenády a prvního hotelu s názvem Lišanj, který byl otevřen v roce 1894. Měl tehdy pouhých osm pokojů a jeden společenský salon. Pak postupně následovaly další nevelké hotely a penziony. Stojí za zmínku, že stavebníky a majiteli těchto prvních ubytovacích zařízení byli výhradně místní občané. V roce 1909 bylo městečko Novi Vinodolski prohlášeno "mořským koupalištěm a klimatickými lázněmi". Nezanedbatelný byl i počet soukromých vil a letohrádků bohatých podnikatelů.
Podobně se cestovní ruch v městečku rozvíjel mezi dvěma světovými válkami. Pomalu přibývaly další nové hotely, ty starší se přestavovaly (například hotel Lišanj měl v roce 1922 již 60 pokojů), budovaly se vily – pro soukromé účely i pro ubytování turistů, restaurace, kavárny a další turistická zařízení. Také byla dokončena silnice z Rijeky do Nového Vinodolského (součást pozdější Jadranské magistrály), takže turisté již nebyli závislí na dopravě parníky z Rijeky. V roce 1931 pobývalo v Novém Vinodolském 2 406 a v roce 1939 již 3 946 turistů.
Druhá světová válka znamenala mimo jiné devastaci prakticky všech turistických objektů a zařízení. Budování turistické základny po válce nepatřilo k prvořadým potřebám nové státu, byť bylo v roce 1953 založeno první turistické sdružení zaměřené na rozvoj cestovního ruchu a také hotelový podnik Lišanj. Skutečnou změnu přinesla až šedesátá léta, kdy začaly po celém pobřeží vyrůstat nové turistické objekty. Začalo se postupně investovat i do infrastruktury, budování a rozšiřování zařízení pro sportovní a kulturní využití turistů. V sousedství vyrostla nová turistická městečka s kempy a bungalovy – Zagori a Povile. K původnímu hotelu Lišanj byla postupně přistavěna nová budova a o kousek dál od moře i depandance Horizont. Největší rozkvět však zaznamenala výstavba soukromého ubytování, domků a vil pro ubytování turistům. Dnes je každé druhé lůžko nabízeno v soukromých domech.
K budovatelskému úsilí se v dalších letech připojila i další malá místa na dvacetikilometrové Vinodolské riviéře (Novljanska rivijera), dosud nevelké rybářské osady jako Povile, Klenovica, Smokvica, Kozica, Sibinj a další.
V osmdesátých letech se výrazně projevilo zaměření na zvýšení kapacity již existujících ubytovacích zařízení a jejich vybavení dosud chybějícími službami: sportovními terény, vnitřními a vnějšími bazény a podobně. Rovněž byly rozšířeny koupaliště a pláže, zkvalitněna nabídka plážových služeb.
Válečný konflikt v devadesátých letech minulého století přerušil všechny aktivity v cestovním ruchu a nové investice přinesl až začátek nového tisíciletí. Na místě zastaralého turistického komplexu Zagori přímo na mořském břehu vyrostl luxusní pětihvězdičkový Novi Spa Hotels & Resort Apartments s 336 apartmány a hotelem The View. Rekonstrukcí nyní probíhá i v nejstarším hotelu Lišanj: obnovený čtyřhvězdičkový hotel byl otevřen letos v srpnu a depandance si na dokončení počká do příštího roku. Ke kvalitním čtyřhvězdičkovým ubytovacím kapacitám patří i hotel Tamaris. Pro celý region má velký význam otevření dvou jachtařských přístavů: v loňském roce Mariny Muroskva a letos Mariny Novi, které konečně doplní dosud chybějící jachtařskou infrastrukturu.
Dalšímu turisticdkému rozvoji města zatím nejvíce brání Jadranská magistrála - hlavní dopravní tepna, která vede přímo centrem města a v bezprostřední blízkosti moře. Město již dlouhá léta usiluje o vybudování obchvatu mimo město, kam by se přesunula tranzitní doprava. Vše nasvědčuje tomu, že bude vyřešen i tento nejpalčivější problém letoviska, protože výstavba desetikilometrového obchvatu je zahrnuta ve čtyřletém vládním plánu výstavby silnic a dálnic do roku 2020.
Samo město má a stále si uchovává ve své historické části nezanedbatelné pozůstatky minulosti, které hodlá významněji využívat. Historie města sahá až do římských dob, ale jediným pozůstatkem z těchto dávných dob je zřícenina Lopar v městském parku, součást někdejšího opevnění města. Středověk je reprezentován hradem knížat Frankopanů ze 13. století, z něhož seč zachovala typická hranolová věž Kvadrac a okrouhlá západní věž. Koncem 19. století byl hrad přestavěn a upravené zámecké prostory jsou používány dodnes. Slouží jednak jako sídlo městských institucí, jednak pro kulturní účely jako sídlo knihovny z roku 1845 a Národního muzea Novi, které uchovává bohaté historické sbírky.
Původní hrad byl svědkem i jedné významné události. V roce 1288 byl zde sepsán a podepsán právní dokument – kodex zvykového práce, který vysoko překračuje lokální význam. Je to tzv. Vinodolský zákoník, upravující vztahy mezi místním feudálem a nevolníky, který je sepsán v čakavském nářečí chorvatštiny písmem zvaným hlaholice. Je to první zákoník u Slovanů a ve Vinodolu se podle něho soudilo až do poloviny 19. století. Kopii zákoníku chová zdejší muzeum.
Bohužel z doby slavných uskockých bojů s Turky, kdy v 16. století bylo město Novi Vinodolski jednou z hlavních základen bojů uskoků s tureckými nájezdníky, se nezachovalo prakticky nic (více informací najdete v článku: Uskoci - hrdinové i piráti). To z období národního uvědomování a obrození Chorvatů v 19. století jsou památky bohatší, a to především na nejslavnějšího člena rozvětvené rodiny Mažuranićů, bána, básníka a spisovatele Ivana Mažuraniće.
Po národopisné stránce je významné tzv. Novljanské kolo, velmi starý tanec, který zde byl běžný již ve 13. století. Byl to masopustní tanec, který se tančil o masopustní neděli, pondělí a úterý od ranních do pozdních večerních hodin, tančilo je několik set tanečníků – mladých i starých, prakticky celé město. Tančil se bez hudby, rytmus udávalo několik zpívajících dvojic. K jejich repertoáru patřily prastaré písně z dob frankopanských knížat, tedy z doby bojů s Turky, písně oslavující uskoky a protiturecké bojovníky a vlastenecké písně. Dnes se tančí se v typických elegantních lidových krojích, jejichž ukázky jsou vystaveny ve zdejším muzeu. Tento jedinečný tanec je možno vidět v rámci velkých folklorních slavností a v době letního karnevalu, konaného v létě v srpnu.
Z církevních památek si získává pozornost návštěvníků hlavní svatyně, farní kostel sv. Filipa a Jakuba (Sveti Filip i Jakov) a jeho 36 metrů vysoká zvonice, která je dominantou celého města. Kostelík sv. Trojice (Sveta Trojica) uchovává cennou sbírku, například Novljanský misál a breviáře z 15. století. Na malém ostrůvku San Marino (asi 200 metrů od pobřeží) stojí gotický kostelík zasvěcený sv. Marinovi, postavený na základech mnohem starší stavby. Byl tu nalezen nápis ze 3. až 4. století připomínající římskou císařovnu Helenu. Ostrůvek se však dnes navštěvuje hlavně jako skvělé místo pro volné koupání a slunění, kterému dává přednost mladá generace.
Podle rozvojových plánů má Novi Vinodolski všechny předpoklady stát se exkluzivním letoviskem. Patří k nim nejen geografická poloha (42 km od Rijeky a 30 km od rijeckého letiště na ostrově Krku), čisté moře, zdravé středomořské klima s průměrným počtem až 2 500 slunečních hodin za rok, romantické scenérie a kulturní hodnoty, ale i dostatek vhodných prostor pro výstavbu hotelů nejvyšších kategorií. Do budoucna mají být ještě důsledněji využity přírodní možnosti tohoto půvabného městečka, tedy malebné údolí vína – Vinodolu, blízkost lesů na svazích pohoří Velika Kapela nebo malá přívětivá místa na zdejší riviéře.
Město Novi Vinodolski pořádá ve dnech 14. až 16. září oslavy 140 let cestovního ruchu. Jejich bohatý program je k dispozici na stránkách: Turistického sdružení města Novi Vinodolski.
Zdroj informací:
- Turistické sdružení města Novi Vinodolski (Turistička zajednica grada Novi Vinodolski): www.tz-novi-vinodolski.hr
- Město Novi Vinodolski (Grad Novi Vinodolski): www.novi-vinodolski.hr
