 Interiér Eufraziovy baziliky |
Město Poreč na západním pobřeží Istrijského poloostrova je turistickým magnetem hned z několika důvodů. Je to díky prstenci hotelových městeček a satelitních středisek cestovního ruchu, které je obklopují, největší chorvatské letovisko, jehož ubytovací kapacita dosahuje rekordního počtu a stále roste. Svou nabídkou sportování a zábavy stojí rovněž na prvním místě na Jadranu.
Ale Poreč se může pochlubit i mimořádným bohatstvím kulturně historických památek a v neposlední řadě i zápisem v seznamu památek světového kulturních dědictví organizace UNESCO. A právě jedinečnému klenotu - Eufraziově bazilice, kterou pro své mimořádné umělecké hodnoty a pro svůj význam v historickém kontextu UNESCO zapsalo v r. 1997 na svůj seznam, je věnován tento článek.
Dnešní Poreč byla již na přelomu našeho letopočtu významným římským sídlem. Někdejší římské castrum z doby před Kristem získalo nejprve status municipia, v 1. století pak, za Tiberia, status římské kolonie pod názvem Colonia Iulia Parentium. Díky své příhodné poloze v průběhu římské kolonizace Istrie, jakož i silnému opevnění získávala stále významnější postavení, které dosvědčují zbytky výstavných antických chrámů na západní straně fóra, dnešním náměstí Maraforu a dochovaná urbanistická struktura města.
 Pohled na Eufraziovu baziliku shora |
V Poreči existovala již ve 3. století organizovaná křesťanská obec, která se vzhledem k pronásledování křesťanů scházela tajně k bohoslužbám a modlitbám v jednom patricijském domě, v němž byl upraven tzv. domácí kostel (ecclesia domestica nebo též domus ecclesiae). V takové oratoři bývala i křestní nádrž. V Poreči spravoval ve druhé polovině 3. století křesťanskou obec biskup Maurus (chorvatsky Mavro nebo též Mavar) a právě ve zdejší oratoři zahynul pravděpodobně za císaře Valeriána (vládl v letech 253 až 260) mučednickou smrtí.
Z tohoto Maurova období, tedy ze 3. století se dochovaly zbytky podlažní mozaiky se symbolickými motivy, např. meandrů. Nejcennější je mozaika se znázorněním ryby, která byla symbolem Krista.
Ihned po vydání Milánského ediktu v r. 313, tedy po zrovnoprávnění křesťanství s ostatními kulty, bylo oratorium přestavěno ve veřejný kostel. Vykopávky této stavby podávají svědectví jednak o životě zdejší církevní komunity, jednak o vysoké umělecké úrovni výzdoby kostela. Originály dochovaných částí podlahové mozaiky jsou uloženy v depozitáři, na jejich místě jsou zdařilé kopie. Mozaiky jsou cennou ukázkou pozdně antického stylizovaného realizmu.
 Mozaika v apsidě - Panna Marie s Ježíškem |
V 5. století byla na tomto místě vybudována velká, tzv. předeufraziovská trojlodní bazilika. Mozaiková podlaha této stavby se nachází 60 cm pod podlahou pozdější Eufraziovy baziliky. Vynikají bohatstvím a rozmanitostí zdobných prvků a vysokou uměleckou hodnotou. Nejzdařilejší z nich se nacházejí v polokruhové části oltářního prostoru předeufraziovské baziliky. Z motivů je typická vinná réva a holubice. Vykopávky prokázaly, že tato svatyně mohla co do velikosti soupeřit s pozdější bazilikou biskupa Eufrazia, ale zdaleka se jí nemohla rovnat monumentalitou, nádherou a uměleckou úrovní.
Za byzantského exarchátu v Ravenně začal ve 4. desetiletí 6. století zbožný, uměnímilovný a ctižádostivý biskup Eufrazius stavět zde, na konci umírajícího římského impéria, velkolepé dílo, novou nádhernou baziliku, která do dějin umění vešla jako Eufraziova bazilika, též Eufraziana nebo též basilica Eufrasiana. Byla však zasvěcena porečskému biskupu - mučedníku Maurovi. Stavěla se velmi rychle, jen 11 let a její styl byl ovlivněn Východem i Západem, a především slavnými ravennskými stavbami. Nechyběl tu ani přímý vliv Cařihradu Justiniánova období jako kulturního centra Východu.
 Mozaika v apsidě - jeden z andělů po boku Panny Marie |
Bazilika biskupa Eufrazia v Poreči je dnes nejlépe dochovanou raně byzantskou stavební památkou ve východním Středomoří a jeden z nejcennějších sakrálních komplexů v Evropě ze 6. století. Bazilika byla od 2. světové války několikrát restaurována.
Před vchodem do baziliky je obdélníkové atrium, jehož sloupy, včetně hlavic byly dovezeny z Byzance, z proslulých dolů na mramor na ostrově Prokonesos v Marmarském moři. Atrium je ze všech stran obklopeno krytým ochozem, v němž je nyní lapidárium. Atrium bylo restaurováno ve druhé polovině 19. století.
Na atrium ze západní strany navazuje osmiboké baptisterium, tedy křestní kaple, která byla v průběhu věků dvakrát rekonstruována. Prostředek kaple zaujímá někdejší křestní nádrž. Dochovaly se mramorové desky jejího původního obložení, jakož i mramorová přepážka. Nad křestní nádrží býval baldachýn.
 Mozaika v apsidě - Biskup sv. Maurus s mučednickou korunou, anděl a Panna Marie |
Na severní stranu atria se přimyká biskupský palác v bazilikální podobě, se třemi apsidami. Původně to bylo consignatorium, tedy svatyně pro biřmování. Prostor dost utrpěl několika pozdějšími přestavbami a úpravami, které uvnitř značně pozměnily původní vzhled. Vyskytly se domněnky, že consignatorium nebylo budováno současně s Eufraziovou bazilikou, ale nový výzkum je vyvrátil.
Významnou součástí komplexu baziliky byl od počátku tzv. parecclésion, tj. pohřební kaple (chorvatsky memorijalna kapela), nacházející se v severovýchodní části komplexu. Parecclésion byla kaple, určená k pohřebním obřadům, případně i jako pohřebiště významných osobností. Do pohřební kaple se chodí též z baziliky chodbou do východní části komplexu. Předpokládá se, že tato kaple byla mauzoleem biskupa Eufrazia. Jeho podlažní mozaika se dochovala ve zlomcích.
 Cimborium a medailony na vnitřním oblouku apsidy |
Dnes stojí uprostřed kaple sarkofág, v němž byly po zrovnoprávnění křesťanství zde uloženy ostatky mučedníka, biskupa Maura a dalších porečských mučedníků. Když Janované v r. 1354 přepadli Poreč a odvezli si jako válečnou trofej i relikvie porečských mučedníků, zůstal sarkofág prázdný. Pro šesti stoletích, v r. 1934 byly ostatky vráceny a odpočívají nyní pod ciboriem na hlavním oltáři Eufraziovy baziliky.
Některé části komplexu, jako např. zvonice sakristie a některé kaple byly postaveny značně později, až ve 14. a 16. století. Zvonice je nyní přístupná a je z ní pěkný výhled na město.
Sama Eufraziova bazilika má tři lodě, které jsou vzájemně odděleny arkádami se štíhlými sloupy a bohatě zdobenými hlavicemi. Sloupy, hlavice a veškerá mramorová výzdoba pochází z již zmíněných dolů na mramor na ostrově Prokonesos a je odborníky vysoce ceněna. Střední, hlavní loď je zakončena hlubokou apsidou s oltářem s pozlaceným antependiem z poloviny 15. století. Nad oltářním stolem je nádherné mramorové ciborium (tj. stříška nad oltářem nesená čtyřmi sloupy) biskupa Otona ze 13. století, jehož baldachýn je zdoben mozaikami s medailony svatých mučedníků.
 Apsida Eufraziovy baziliky |
Největší uměleckou hodnotu baziliky však představuje mozaiková výzdoba v hlavní apsidě, která tvoří jeden ikonografický celek, umožňující nahlédnout do byzantských náboženských představ. Jsou to mozaiky monumentálního cařihradského slohu, charakteristické pro dobu vlády císaře Justiniána.
Nahoře nad triumfálním obloukem je znázorněn Kristus Vševládce s řadou apoštolů po své pravici i levici. Tato část mozaik byla restaurována na starých pozůstatcích, dolní část pak byla kompletně obnovena. V oblouku apsidy, na jeho vnitřní straně jsou ve 12 medailonech znázorněny panny a mučednice, v centru pak Kristus jako Beránek Boží. Střed apsidy vyplňuje velká mozaika Matky Boží s Ježíškem sedící na nebesích v doprovodu strážných andělů a s rukou Boha Otce nad její hlavou, která ji vsazuje na hlavu korunu věčné slávy. Vedle anděla strážného z pravé strany stojí tři mučedníci - ochránci města. Po levé straně, vedle anděla, drží mučednickou korunu biskup sv. Maurus, po jeho pravici je biskup Eufrazius, stavebník chrámu, s maketou baziliky a jemu po boku pak Eufraziův bratr, arcijáhen Claudius s malým synkem.
 Románský dům (Romanička kuća) |
Pod touto skupinou je oslavný nápis (oslava Eufrazia jako donátora) a pod ním následují další mozaiky: na levé straně je Zvěstování Panny Marie a po pravé straně Navštívení Panny Marie - setkání s Alžbětou. Odborníci hodnotí tyto mozaiky jako výraz mimořádně svobodného přístupu k látce a ke zpracováni obou témat.
Eufraziovu baziliku však zdobí i další cenná umělecká díla z různých období. Kromě již zmíněného nádherného ciboria biskupa Otona jsou tu vzácné obrazy, mj. Poslední večeře Páně od Palmy mladšího, Bassanův Kristus v domě Marie a Marty, Vivariniho polyptych, sochy, mramorový biskupský stolec, gotické vyřezávané lavice, další mozaiky aj.
Poreč však není jen Eufraziova bazilika. Ve městě zůstala zachována římská městská struktura se dvěma klasickými osami - cardem a decumanem, které tvořily základ římského komunikačního systému. Právě na nich nebo v jejich bezprostřední blízkosti se nacházejí perly středověkého stavitelství, mj. tři skvěle dochované románské domy. Je to
 Gotický palác v ulici Dekumanus |
Nádherné jsou však i některé paláce a domy z pozdějších slohových období, mezi nimiž vyniká především palác Zuccato z 15. století a palác Sinčićů ze 17. století.
Za pozornost však stojí i pozůstatky římských staveb, zbytky městského opevnění, někdejší stará Sněmovna (Sabornica) aj.
