 Vittore Carpaccio: sv. Martin, výjev z polyptychu sv. Martina, Stalna izložba crkvene umjetnosti, Zadar |
Sv. Martin je v Chorvatsku, zejména v některých jeho oblastech, velmi populární světec a jeho svátek se světí s velkou slávou, i když většinou poněkud jinak než u nás.
Ostatně je docela přirozené, že se v této zemi uctívá se všemi poctami právě sv. Martin, který je v mnoha evropských zemích prohlášen patronem vína a vinařů. A právě vínu, především tomu mladému, patří v martinských oslavách přední místo.
Je to však poněkud paradoxní, že právě sv. Martin je patronem vína; vždyť s vínem neměl tento svatý během svého téměř osmdesátiletého života nic společného. Sv. Martin se narodil v roce 316 až 317 v urozené římské rodině v dnešním městě Szombathely v Maďarsku a podle rodinné tradice se stal vojákem. Když působil v římských legiích u města Amiensu v Galii, v dnešní Francii, došlo v kruté zimě k události, kterou znají dnes i ti, kdo jinak o sv. Martinu nic nevědí: mladého důstojníka jedoucího na koni poprosil v hadrech oděný žebrák o almužnu. Martin však u sebe v tu chvíli neměl ani žádné peníze, ani jídlo, a tak rozpůlil mečem svůj teplý vojenský plášť a dal ho ubožákovi, aby se alespoň trochu zahřál. V průběhu staletí mnozí vynikající mistři štětce zachytili tuto událost a šířili tak Martinovu slávu, dochovaly se i mnohé plastiky a grafiky s tímto výjevem.
Martin, který byl brzy nato pokřtěn, toužil potom šířit křesťanství mezi pohany, a tak opustil armádu a vydal se jako misionář do rodné Panonie. Záhy však jej odtud vyhnali přívrženci ariánské hereze a Martin se jako poustevník uchýlil do Itálie a Galie. Brzy však si mezi lidem získal velkou proslulost pro svůj asketický život bez jakýchkoli nároků i pro svůj soucit s těmi nejchudšími. Proti své vůli byl zvolen biskupem v Tours, v městě v dnešní Francii. I v této vysoké církevní hodnosti proslul jako „biskup chudých“, jejichž těžký život se snažil ulehčit. Sám žil nadále velmi prostě, opustil i své biskupské sídlo a ubytoval se v chatrči na okraji města. Byly mu nadále cizí veškeré požitky, jedl velmi skromně, víno vůbec nepil – byl zapřísáhlým nepřítelem alkoholu. Je proto s podivem, že muž jeho asketických zásad se stal patronem vinařů. V některých zemích zdomácněla např. legenda, podle níž Martina odmítl při své návštěvě papeže i papežský přípitek vínem, byť se papež tímto odmítnutím cítil velmi uražen. Dále byl velmi horlivým šiřitelem křesťanství, obracel venkovský lid na víru a zakládal kostely a kláštery ke slávě Boží. V jednom z nich v Tours zemřel a dne 11. listopadu roku 397 byl v něm za obrovské účasti lidu pochován.
Byl prohlášen ochráncem Francie a stal se patronem chudáků a žebráků, vojáků, dragounů a desítek řemeslníků a jak již výše uvedeno, i vína a vinařů. Půlka Martinova pláště se stala francouzskou říšskou relikvií a je jako vzácná památka přechovávána v tzv. Svaté kapli královské rezidence v Paříži. Podle jedné verze souvisí název kaple právě s Martinovým pláštěm (latinsky je plášť cappa nebo též capella), což se přeneslo obecně na kaple či kapličky, tedy malé církevní stavby. Ale není to jen Francie, kde je tak uctíván a jehož výročí je tak uctíváno i dobrým jídlem a pitím. Slaví se téměř v celé Evropě a kupodivu všude jinak. Asi ta proslulá svatomartinská husa není všude v oblibě. Třeba Poláci si spíš potrpí na sladké, a to na svatomartinské rohlíčky, které jsou plněné bílým mákem s kandovaným ovocem.
V Chorvatsku se martinským oslavám říká Martinje a jsou typickým podzimním významným svátkem ve dvou velkých chorvatských oblastech: v severním Chorvatsku a v Istrii. Jsou svátkem jak lidovým, tak církevním. V severochorvatských krajích (hlavně v Chorvatském Záhoři a ve Slavonii) se martinské oslavy podobají těm naším, tedy svatomartinskému posvícení. Peče se husa s těstovinami zvanými mlinci (guska s mlincima), podávají se škvarky, vinařský guláš a různé sladké dobroty, ale i tam se největší důraz klade na křest mladého vína a na lidovou zábavu, především za doprovodu tamburašů. V této oblasti jsou hlavními středisky svatomartinských slavností místa Sveti Ivan Zelina, Dugo Selo. Jastrebarsko, Sveti Martin na Muri, Velika Gorica, ale slaví se i v Kutjevu, Daruvaru a jinde.
Ještě bujnější veselí doprovází svatomartinské oslavy v Istrii, kde víno, respektive křest letošního, je jejich nejdůležitější součástí. Víno pak doprovází místní speciality jako brudety, klobásy, skopové masou s kapustou, ryby, pršut a sýry; všude voní pečené kaštany. Oslavy trvají dlouho do noci. Ale někdy se táhnou i několik dní. Hrají místní a jiné kapely, zpívá se sportuje a samozřejmě pije víno. Některá istrijská místa jsou proslulá křtem a ochutnávkami určitého druhu vína, např. v městečku Momjanu v severozápadní Istrii je králem muškát, tedy sladké víno, na které se zaměřili od devadesátých let minulého století místní vinaři a dosáhli s ním mimořádných úspěchů. V době svatomartinských oslav se dokonce v Momjanu koná mezinárodní přehlídka a soutěž za účasti desítek pěstitelů této odrůdy z Istrie, Slovinska a Itálie. Získané medaile v této soutěži jsou velmi prestižním oceněním i v evropském rámci.
Ale není to zdaleka jen muškát, který se v Istrii křtí a teče proudem. Křtí se i další odrůdy. Mimořádně veselo bývá i ve Vrsaru, v Taru, Ližnjanu, Beramu, Sv. Martinu kod Buzeta, Svetvinčenatu a dalších místech Istrie. V každém místě se slaví trochu jinak, mění se i oblíbené gastronomické speciality, ale nikde nechybí dobrá nálada a spousty vína.
Zdroj informací:
- Jutarnji list: www.jutarnji.hr
- Glas Istre: www.glasistre.hr
