Při svých toulkách po sakrálních památkách v Chorvatsku setkává se uměnímilovný turista s památkami spojenými se jmény světců, o jejichž existenci neměl dosud ponětí a jejichž životní příběhy mu jsou naprosto neznámé. Přitom to jsou často příběhy neobyčejně zajímavé, které dovedou dnešnímu člověku přiblížit ty, kteří tu žili před mnoha staletími, ukázat, o co vlastně usilovali, jak a proč umírali A legendy o jejich životě bývají zajímavým vypravováním, na němž vždy bývá i trochu historické pravdy.
Předmětem obdivu bývá při cestách za uměleckými pamětihodnostmi město Zadar a jeho věhlasná románská katedrála zasvěcená sv. Anastázii, které se v Chorvatsku říká sveta Stošija. Kdo byla tato žena, jíž byla zasvěcena až marnotratně vyzdobená svatyně, která byla dílem významných umělců. Přitom v době vzniku katedrály uplynulo od její smrti už 800 let.
 Patrový předrománský kostel sv. Donáta (Sveti Donat) v Zadaru |
Byla to římská občanka, vdova, zámožná žena, kterou Římě ještě před její svatbou seznámil s novým křesťanským učením Chrysogonus. Anastázie proto odmítla sňatek, ale byla k němu donucena. Novomanžel ji zavřel do tuhého domácího vězení, z něhož se dostala až díky brzké manželově smrti. Když pro víru pronásledovaný Chrysogonus odešel za Diokleciánova pronásledování křesťanů do Aquileie, následovala ho i jeho žačka Anastázie. Chrysogonus byl brzy jako horlivý křesťan zajat a sťat. Anastázie se pak odebrala do Sirmia, hlavního města římské provincie Pannonie, kde podporovala uvězněné křesťany a dodávala jim odvahu. Nakonec byla r. 304, tedy přesně před 700 léty, zatčena a na Hod Boží zemřela u Říma mučednickou smrtí na hranici. Krátce po její smrti jí byla zasvěcena bazilika v Sirmiu (dnešní město Sremska Mitrovica v oblasti Srem v západním Srbsku), kde byla pohřbena. V 5. století byly její ostatky přeneseny do Cařihradu.
Kolem roku 804 získal zadarský biskup sv. Donát, který byl účastníkem významného franckého poselstva do Byzance, ostatky světice. Aby si je mohl odvézt, musil Donát získat souhlas byzantského císaře Nicefora I., což se mu podařilo. Sv. Donát po svém slavném návratu domů dal pohřbít Anastáziiny ostatky v kostele sv. Petra v Zadaru který dostal nové zasvěcení - stal se kostelem sv. Anastázie. Ve 12. až 13. stol. pak byla na počest světice postavena nádherná románská bazilika, kam byly její ostatky přeneseny.
Sv. Donát dal po svém návratu do Zadaru vybudovat nádhernou rotundu, připomínající kapli v Cáchách, která byla původně zasvěcena sv. Trojici. Krátce nato bylo však zasvěcení změněno k poctě stavebníka rotundy, tj. sv. Donáta.
 Apsida kostela sv. Chrysogona (Sveti Krševan) v Zadaru |
Učiteli sv. Anastázie, mučedníku Chrysogonovi (Chorvati mu říkají Krševan) byla též postavena přibližně ve stejné době románská bazilika v blízkosti Anastáziiny svatyně. V následujících staletích byl sv. Chrysogonus znázorňován výhradně jako rytíř na koni, vítězící nad svými pronásledovateli.
Sv. Anatázie je světice uctívaná v západní i východní části Evropy. Její kostel je např. i v Římě a papež v ní po staletí sloužil mši v den jejího umučení. V jadranském přímoří je jméno světice dosud mezi ženami dost rozšířeno a je známé kromě formy Stošije i jako Stože, Stožije, Stoje, Staje, Stane aj.
Sv. Eufemije, další ze světic uctívaných na jadranském pobřeží, je patronkou Rovinje, kde je jí zasvěcen kostel tvořící dominantu tohoto kouzelného města na západoistrijském pobřeží. I sv. Eufemie, místně zvaná sv. Fuma, Fumica či Fumija, si dodnes udržela oblíbenost mezi istrijskými ženami a s jejím jménem se dost často setkáváme.
Je však jen málo známo, kdo tato světice byla a kde žila. Pocházela z Kalchidónu v Bythinii, kde byla jako mladá křesťanská dívka při pronásledování křesťanů zatčena. Když se nechtěla zříci své víry, byla vržena do plamenů, ale oheň se jí nedotknul, byla předhozena lvům, ale ti jí neublížili, a tak nakonec byla sťata a pochována v Kalchidónu.
Ale ostatky mučednice nespočívaly klidně v hrobě, kam byla pohřbena. Podle legendy se sarkofág s tělem sv. Eufemije objevil r. 800 v moři u Rovinje, kde jej vylovili rybáři. A tak byla mučednice pohřbena podruhé, s to v kostele sv. Jiří v Rovinji, který stál na místě dnešního chrámu sv. Eufemie.
A potřetí byl sarkofág s ostatky světice přenesen do nového chrámu, který byl na místě kostela sv.Jiří, vybudován v 18.stol. a zasvěcen právě sv. Eufemii.
Dlouho se hledělo na objevení těla mučednice v Rovinji jako na báchorku, která byla vymyšlena k větší slávě této mučednice. Ale nová bádání přinesla nový pravděpodobný pohled který je realistickým vysvětlením objevení sarkofágu v Rovinji. V té době, v 8. a 9.století, zuřily v Byzanci ikonoklastické, tedy obrazoborecké boje. Obrazoborci, vedeni samotným císařem, ničili obrazy, sochy, kostely a kláštery, ostatky svatých, jejich hroby, zkrátka všechno, co nějak souviselo se zástupným uctíváním svatých a samotného Krista. Boje byly nelítostné, mrtvých nebo umučených na straně obránců uctívání obrazů bylo nemálo. A v té době byl zřejmě ohrožen i sarkofág s tělem sv. Eufemie - ikonoklasté ničili přece všechno, co souviselo s posmrtným kultem svatých. A tak se zřejmě našli odvážlivci, kteří přes hrozící nebezpečí popravení přestěhovali sarkofág z Byzance do Rovinje, která tehdy byla pod byzantskou svrchovaností, a vytvořili i legendu o zázračném přeplutí sarkofágu, aby v zárodku umlčeli všechna možná podezření a pochybnosti.
Sarkofág je dnes vystaven v kostele sv. Eufemie v Rovinji, její socha na špičce zvonice je současně větrnou korouhvičkou.
Světice je v Rovinji stále velmi uctívána. Její svátek dne 16. září se slaví s velkou okázalostí a sjíždějí se na něj obyvatelé i ze vzdálených koutů Istrie.
Další světec, sv. Maurus, je spojen s porečskou Eufraziovou bazilikou, jež je zapsána v seznamu světového kulturního dědictví organizace UNESCO. Biskup Eufrazius, pod jehož jménem jako Eufraziova bazilika se stala slavnou, byl jen donátorem, dnes bychom řekli sponzorem stavby. Svatý Maurus, místně Sveti Mavro, jemuž je bazilika zasvěcena, byl ve 2. stol. biskupem v Poreči,. Kdy přesně to ve 2. století bylo (a úplně jisté není ani to 2. století), se neví, ale je mimo jakoukoli pochybnost, že byl on a další představitelé porečské křesťanské komunity spolu s několika věřícími zatčen v době velkých pronásledování a umučen. Všichni byli pochováni v porečském domácím kostele (ecclesia domestica). K jeho cti dal biskup Eufrazius postavit v 6. století onu nádhernou baziliku, kam byly přeneseny ostatky mučedníků.
Za bojů Benátčanů s Janovany, při nichž Poreč stál na benátské straně, odnesl r. 1354 vítězný janovský veitel P. D'Oria s další bohatou kořistí i Maurovy ostatky do Janova. V Janově byly až do r. 1934 chovány v kostele sv. Martina. Pak je rodina D'Oriů vrátila zpět do Poreče, kde jsou od té doby uloženy.
A aby těch zmatků nebylo, málo, byl porečský mučedník Maurus po staletí zaměňován s africkým sv. Maurem, tedy s úplně jiným světcem.
V Novigradu je kostel zasvěcený sv. Pelagiovi (sv. Pelagius, chorvatsky Sveti Pelagij). Byl biskupem hned v počátcích zdejší křesťanské obce a zemřel mučednickou smrtí. Mnoho se dnes o něm neví, ale v každém případě to byl v této oblasti velmi uctívaný světec (několik kostelíků s jeho patrociniem - zasvěcením v povodí řeky Mirny i jinde v okolí). Nemá nic společného se sv. Pelagiem uctívaným v německé Kostnici.
Zajímavé byly životní osudy sv. Quirina (chorvatsky Kvirin i Kirin), často uváděného jako "sv. Kvirin ze Sisaku". Byl v tomto městě začátkem 4. stol. za Diokleciánova pronásledování biskupem, jako křesťan souzen a odsouzen v dnešním městě Szombathely v Maďarsku, kam Sisak jurisdikcí příslušel. Zde také položil za víru život - byl utopen s mlýnským kamenem na krku v řece Sibaris. Jeho ostatky byly v 5. století přeneseny do katakomb sv. Šebestiána v Římě. Jeho krásná svatyně je mimo jiné v městě Krk na stejnojmenném ostrově.
Patron Splitu sv. Domnius (chorv. Dujam či Duje) také není mimo svou lokalitu příliš znám. Historicky je prokázané, že byl salonským biskupem a zemřel ve 3. století mučednickou smrtí. Místní tradice ho někdy označuje jako učedníka apoštolů (1. stol.). Za šíření křesťanství byl odsouzen k smrti a spolu se svými 45 "ovečkami" popraven. Je mu zasvěcena splitská katedrála, původně mariánský chrám. Svátek sv. Domnia je ve Splitu dodnes velikou slavností.
 Socha svatého Blažeje (sveti Vlaho) od Ivana Meštroviće umístěná ve zdi dubrovnického opevnění u brány Pile |
Rovněž v Salonách (Salonae, dnešní Solin) položil r. 308 svůj život za víru sv. Anastázius (místně sveti Staš). Ten měl v Salonách tkalcovskou dílnu. Byl odsouzen a hozen do moře s mlýnským kamenem na krku. Není pohřben ani ve Splitu, ani v někdejší Saloně, jeho ostatky spočívají v kapli sv. Venancie v Lateránské bazilice v Římě.
A ještě několik informací alespoň o jednom dalším světci, sv. Blažeji, v Chorvatsku sv. Vlaho - čte se "Vlácho", latinsky Blasius). Je patronem Dubrovníku a má v celém městě mimořádné postavení. Byl velmi uctívaným patronem celé historické Dubrovnické republiky a byl dobře známým světcem jak v ostatní Evropě, tak i na Blízkém Východě.
Byl biskupem v Sebastě v Arménii, původním povoláním však byl lékař. Císařem Liciniem byl ve 4. století jako křesťan odsouzen k odstrašujícímu trestu - železným hřebenem mu bylo tělo rozdrásáno a pak byl vhozen do jezera. Podle legendy se mu však rány zázračně zacelily a on chodil po jezerní hladině, kázal a obracel lidi na křesťanskou víru. Nakonec byl sťat. Se sv. Blažejem se v Dubrovníku setkáváme na každém kroku a jeho svátek 2. února je největší dubrovnickou slavností.
