Chovná stanice v Malostonském zálivu
Malostonský záliv v Jižní Dalmácii (viz Mali Ston) je dobře známé místo tradičního chovu ústřic - Ostrea edulis (viz tematický článek: Ústřice). Tento druh ústřic, chorvatsky kamenice, v posledních desetiletích v evropských mořích v důsledku chorob prakticky vyhynul a byl na podmořských chovných stanicích - farmách nahrazen tichomořskými ústřicemi, které jsou méně ceněny než původní středomořské. Proto místa, kde se dochovala původní ústřice, jsou velmi vzácná. Patří k nim i jihodalmatský záliv Malého Stonu.
 Čerstvě nalovené ústřice |
Výzkumy ukázaly, že v posledních 15 letech výrazně poklesl přírůstek mladých ústřic, a to několikanásobně ve srovnání s dobou před dvaceti a více léty. Před rokem 1991, kdy se roční produkce ústřic v Malostonském zálivu pohybovala od 1,7 do 2 miliónů ústřic ročně, dosahuje nyní jen 0,75 až 1,5 milionů, což jsou alarmující výsledky; a situace do pěti let, pokud nedojde k výrazným změnám, může podle odborníků vyústit až v úplný zánik kolonie. V r. 1991 a několika dalších zažila kolonie nejkatastrofálnější léta - ústřice padaly ke dnu, chyběly mladé a produkce tak rapidně klesla.
Při umělém chovu ústřic se využívá poznatků ze způsobu života těchto škeblí, patřících mezi měkkýše (lat. Mollusca) ve volné přírodě. Ústřice se přichycují velmi pevnými byssovými vlákny vylučovanými zvláštní žlázou na noze k pevnému podkladu, a to ve svislé poloze - při umělém chovu to je k nylonovému lanu. Ústřice pak vyloučí těsně u levé části lastury rychle tuhnoucí tmel. Po jeho zatuhnutí už ústřice není schopna změnit své stanoviště. Kolem takto "usazených" ústřic se pak vytvářejí celé kolonie těchto živočichů. Životní cyklus ústřic, během něhož dospívají ke konzumní zralosti, se pohybuje mezi 2 1/2 až 4 roky.
 Ústřice připravené ke konzumaci |
Způsob chovu ústřic se však v jednotlivých regionech jadranského přímoří může lišit (vzhledem k salinitě lokality, mořskému proudění aj.). Mnohdy značné rozdíly jsou ve způsobu jejich chovu zvláště v různých středomořských zemích. Například ve Francii, kde má chov ústřic starou tradici, se ústřice uměle chovají na povápněných střešních taškách.
Přitom je třeba vzít v úvahu, že po ekonomické stránce je chov ústřic velmi výhodné a přináší velké zisky. Při návštěvě 300 osob denně v restauracích ve Stonu a v Malém Stonu a při konzumaci v hodnotě 200 kun na osobu (konzumace je tu převážně zaměřena na tyto plody moře) znamená to roční příjem jen v gastronomických zařízeních těchto dvou lokalit 2,9 miliónu eur! Proto příslušné orgány a organizace zabývající se výzkumem a rozvojem marikultury připravily projekt, který představuje ukončení dosavadního tradičního způsobu chovu ústřic a přechod na tzv. umělé matiční ústřicové lavice, které by v průběhu příštích tří let optimalizovaly počet chovaných jedinců a jejich strukturu co do jejich stáří.
Tento způsob se však považuje pouze za prozatímní řešení. Definitivní řešení by přinesla až moderní trdliště, která mají být vybudována v průběhu oněch "prozatímních" tří let. Předpokládá se, že by na základě tohoto nového způsobu mohl počet chovaných ústřic dosáhnout v průběhu každého roku 30 miliónů mladých ústřic, což se pokládá za optimální počet jak pro vývoz, tak pro domácí spotřebu.
Celý tento perspektivní projekt se uskuteční na Bistrině (součást Malostonského zálivu) v rámci tzv. "Centra na Bistrině", kde se počítá i s rybími farmami. Určitou překážku zde představují problémy vlastnických vztahů. Pokud by nebyly v průběhu r. 2004 vyřešeny, uvažuje se pro toto centrum marikultury s lokalitou v ústí Neretvy.
