 Klášter v Zaostrogu |
Obec Zaostrog, letovisko a jedno z nejpřitažlivějších míst na Makarské riviéře, je typickým podbiokovským sídlem. Původní obec se rozkládala vysoko pod skalnatými srázy pohoří Biokovo.
Podle archeologických nálezů byl Zaostrog obydlen již Ilyry, které pak vystřídali Římané. Z římského období pochází několik pěkných exponátů, které jsou uloženy v Archeologického muzeu ve Splitu. Patří k nimi např. reliéf s postavou boha Mithry, usmrcujícího býka nebo reliéf s antickým hráčem na flétnu.
Úplný konec staré horské vesnice znamenal rok 1962, respektive zemětřesení, které v lednu onoho roku postihlo právě výše položenou oblast této části pobřeží. Po vylidnění vesnice zpustla.
 Křížová chodba kláštera |
V době, kdy na pobřeží vznikl proslulý zdejší klášter, tj. ve 14. století, byl jeho komplex jedinou budovou na jinak pustém zdejším pobřeží. Tento klášter založili augustiniáni - poustevníci, po pádu Bosny v roce 1463 však klášter opustili a přestěhovali se na přece jen bezpečnější středodalmatské ostrovy. Do opuštěného kláštera se nastěhovali františkáni, kteří se přišli z regionu nazývaného Stříbrná Bosna. Daroval jim jej příslušník zdejšího starého šlechtického rodu Jurjević-Vlatkovićů, františkánský mnich Augustin Vlatković, který koncem 15. století vystoupil z řádu a údajně vstoupil do tureckých služeb. Františkáni klášter opravili, přistavěli nová křídla a vybavili jej řadou uměleckých předmětů, a to především klášterní kostel, zasvěcený Nanebevzetí P. Marie (Velika Gospa). V 17. století byl pokládán za jeden z nejkrásnějších na celém zdejším pobřeží, zejména byl obdivován jeho rajský dvůr.
 Socha Kačiće-Miošiće od Ivana Meštroviće |
Klášter se stal od poloviny 17. století důležitým kulturním a osvětovým centrem. Nejprve tu byla založen základní a humanistická škola, později gymnázium, pak škola pro bohoslovce, filosofická škola a ve 20. století Ústav pro výuku řeholních bratří.
V klášteře působilo v průběhu jeho historie několik vynikajících osobností, mezi nimiž patří první místo fra Andrijovi Kačićovi-Miošićovi (1704-1760), znamenitému básníku a spisovateli. Pocházel z nedalekého Bristu, kde bylo sídlo rodiny Kačićů-Miošićů, patřící k nejstarším šlechtickým rodinám na pobřeží. Ve klášteře v Zaostrogu prožil většinu svého života. Největšího úspěchu dosáhlo jeho dílo Příjemný rozhovor slovanského národa (Razgovor ugodni naroda slovinskoga), popisující nejdůležitější události v historii jižních Slovanů. Dosáhla 60 vydání a byla mezi lidem nesmírně oblíbená. Kačićův literární pseudonym byl Starac Milovan. Kačić-Miošić je v Zaostrogu i pohřben. V kostele je jeho busta od I. Rendiće, v klášteře je jeho socha jako guslara od Ivana Meštroviće (viz tematický článek: Split a dílo Ivana Meštroviće).
 Etnografická sbírka |
V klášteře stojí za vidění několik specializovaných sbírek, mj. Kačićova sbírka, zaměřená na život a dílo velkého syna tohoto kraje, Etnografická sbírka uměleckých děl (několik obrazů, soch a liturgických předmětů), cenná knihovna s několika inkunábulemi a cennými tisky, galerie děl současného chorvatského malíře Mladena Veži, pocházejícího ze sousedního Bristu, botanická zahrada s 250 rostlinami. V klášterní zahradě je antická mozaika.
Jednou z nejstarších staveb v Zaostrogu je kromě kláštera kostel sv. Barbory (sv. Bare nebo též sv. Barbare) na hřbitově. Je to tzv. starý kostel, nový stejného zasvěcení je proti faře.
