| Ostrov ve skupině Jihodalmatských ostrovů, v jejich vnějším pásu. Jeho rozloha činí 279 km2. Korčula je od ostrova Hvaru oddělena Korčulským průlivem (Korčulanski kanal), od poloostrova Pelješac Pelješackým průlivem (Pelješki kanal) - v něm četné drobné ostrůvky a útesy. Mezi Korčulou a Lastovem jsou vody Lastovského průlivu (Lastovski kanal).
Pobřeží ostrova Korčula je dosti členité. Největší záliv Vela Luka je v jeho západní části, ostatní zálivy jsou vesměs menší (Tri luke, Brna, Meja aj.). Skupiny ostrůvků obklopují pobřeží jak při východním cípu ostrova (Badija, Majsan, Planjak, Vrnik, Sutvara a další), tak i při západním (Ošjak, Proizd aj.). Část ostrova je hornatá, horské hřbety dosahují výšky přes 500 metrů, např. Klupca (568 m), Kom (510 m). Značnou část ostrova však tvoří několik velmi úrodných polí (Čarsko polje, Blatsko polje a další), kde se pěstuje velmi kvalitní vinná réva, jižní ovoce a další plodiny. Právě odtud pocházejí některá velmi oblíbená vína, např. pošip. Menší část ostrova je porostlá borovicemi, které původně pokrývaly většinu ostrova. V posledních letech poškozují zdejší porosty ničivé požáry. Podnebí ostrova Korčula je velmi příznivé, mírné. Průměrná teplota v lednu je 9,8 °C, v červenci 26,9 °C. Nejvyšší počet hodin slunečního svitu na ostrově má město Vela Luka na západě Korčuly - 2671 hodin. Právě příznivé klimatické podmínky přispívají k vysoké návštěvnosti Korčuly i v mimosezónních měsících. Ostrov byl obydlen již v prehistorické době (nálezy mimo jiné v jeskyni Spilinski rat). Jako na celém jadranském přímoří byli i zde prvními historickými obyvateli Ilyrové. V 6. a 5. stol. př.n.l. ostrov kolonizovali Řekové a nazvali jej Korkyra Melaina, později, po ovládnutí ostrova Římany, dostal latinské jméno Corcyra Nigra, což oboje znamená Černá Korkyra. Název měl svůj původ v rozsáhlých lesích borovice černé, které pokrývaly téměř celý ostrov. V Lumbardě, v okolí Blata a v Potirně se dochovaly pozůstatky řeckého osídlení. Další nálezy v Lumbardě, Vela Luce a na Pelegrinu pocházejí z římské doby. Dědičkou římského imperia se pak stala Byzanc, kterou v 9. stol. vystřídali loupeživí Neretvané. Kolem roku 1000 se tu poprvé objevili Benátčané, kteří od té doby využili každou příležitost, aby ostrov ovládli, byť museli na čas ustoupit a vzdát se vlády nad ním. Do historie ostrova vstoupila námořní bitva, k níž došlo mezi Benátčany a Janovany v r. 1298, která skončila katastrofální porážkou Benátčanů. Podle tradice byl v této bitvě Janovany zajat též korčulský občan, slavný cestovatel Marco Polo, který pak v janovském vězení nadiktoval svůj slavný cestopis do zemí Dálného východu. Benátky pak po mnohá desetiletí soupeřily s Janovem o nadvládu nad Jadranem. Konečným vítězem byly Benátky. V r. 1420 se Korčula dostala pod svrchovanost Benátek na dlouhých 380 let. Po pádu a zrušení Benátské republiky se nástupnickou mocností stalo Rakousko, které ovládalo ostrov až do r.1918. I když jej Italové v r. 1918 okupovali a vládli tu tři roky, byl rapallskou mírovou smlouvou přiřčen a vrácen Chorvatsku, resp. tehdejšímu jugoslávskému státu. Ale byly to právě Benátky, které celému ostrovu vtiskly svůj typický ráz a kolorit. Místa na ostrově, především však hlavní město Korčula, si zachovala téměř nedotčený starobylý původní ráz a mimořádně hodnotné stavitelské a kulturně historické památky. Postavení Korčuly a její význam v cestovním ruchu jadranského přímoří potvrzuje skutečnost, že je po Dubrovníku nejnavštěvovanějším místem v této oblasti. Na ostrově Korčula žije 17 tis. obyvatel. Je to jeden z nejhustěji osídlených jadranských ostrovů. Největší hustota je kromě měst Korčula a Vela Luka v úrodných oblastech ve vnitrozemí. Hlavním hospodářským odvětvím je zemědělství (pěstuje se vinná réva, jižní ovoce, zelenina, olivovníky), významný je také rybolov a zpracování ryb, stavba lodí, výroba plastů. Nemalý význam má od nepaměti dodnes i těžba kamene (na ostrůvcích při východním pobřeží). Na přední místo však stále výrazněji proniká cestovní ruch, který tu již má poměrně starou tradici. Hlavní přímořské obce jsou Korčula, Vela Luka, Lumbarda, Brna a Prižba, vnitrozemské Blato, Čara, Pupnat, Smokvica a Žrnovo. Korčula se rozvíjí jednak jako ostrov významných kulturně historických památek (město Korčula, dále Blato, Lumbarda, Čara aj.), jednak díky svým přírodním podmínkám. Korčula se též stala oblíbeným místem pro milovníky jachtingu, surfování, potápění a dalších vodních a jiných sportů. Předností Korčuly je poměrně značná nabídka kvalitního ubytování (hotely, bungalovy, stravovací zařízení). Téměř zde chybí kempy. Kromě vytváření běžných zábavních pořadů a programů se na Korčule věnuje podpora tradičním lidovým hrám a tancům, jako je moreška v Korčule (viz tematický článek: Rytířská hra moreška na Korčule) a kumpanija (viz tematický článek: Lidový rytířský tanec kumpanija na ostrově Korčula) v obcích Blato, Čara, Pupnat a Smokvica (viz Brna), případně i dalším zvykům a obyčejům, o které je mezi návštěvníky velký zájem, například tradiční slavnosti při sklizni pomerančů.V zemědělství podstatně stoupá výroba zdejších výtečných vín. Jde samozřejmě především na export, ale je přímo u výrobců vyhledáváno mnohými turisty, kteří nelitují často desítky kilometrů k vinařům do Čary, Smokvice, Blata, aby měli jistotu pravého přírodního vína. Nejznámější vína z Koručuly jsou pošip, rukatac, grk a plavac. Ostrov Korčula má spojení trajektem z přístaviště Korčula-Dominće (v těsné blízkosti městečka Korčuly) s Orebićem na poloostrově Pelješac. Přístav přímo ve městě slouží především výletním lodím a jachtám. Další trajektový přístav je ve Vela Luce, kde zastavují trajekty a lodě ze - trajekty Splitu a pak pokračují na ostrov Lastovo. Prohlédněte si aktuální nabídky ubytování na ostrově Korčula. |
