To, co bylo uvedeno u oblasti Střední Dalmácie, platí, pokud jde o přírodní krásy, v neztenčené míře i pro Středodalmatské ostrovy. Příroda ostrovů je však ještě méně dotčena zásahy člověka. Přes velký rozmach cestovního ruchu a vybudování tisíců hotelových lůžek je tu stále spousta volného přírodního prostoru. "panenských" míst, kde široko daleko není živá duše. Každý tu může najít "svou zátoku",a ne jednu. hned několik. Jsou tu samozřejmě místa rušná, plná života a dalších rekreantů, např. v Supetaru a v Bolu na ostrově Brači, ve Hvaru, Jelse, ve Starém Gradu na ostrově Hvaru, ale to jsou spíše výjimky. Ostatně ani v těchto velmi živých letoviscích není návštěvník odkázán jen na rušné hlavní pláže a promenády, i tady najde krásná osamělá místa o pár set metrů nebo pár kilometrů dále. Stále častěji vyjíždějí rekreanti na nedaleké ostrůvky nebo motorovým člunem do vzdálených zátok, kde tráví celé dny různými vodními aktivitami.
Nabídka sportování se na těchto ostrovech také v posledních deseti letech podstatně rozšířila, ale stále se předpokládá, že hlavním magnetem je moře jako takové, možná s trochou windsurfingu, podmořského rybolovu, potápění. Ale většinou chybí odborná seriózní základna pro provozování a výuku těchto sportů, i kvalitní, dobře zásobené půjčovny nezbytného sportovního vybavení. Ostatní sporty, kromě tenisu, bývají většinou popelkou. Ale i v tomto směru se situace zlepšuje.
V každém případě mají však ostrovy primát nad pevninou v klimatických podmínkách. Letní vedra tu díky působení moře a mistralu nikdy nebývají tak úmorná, jako mnohdy na pevnině. Přitom co do insolace, počtu hodin slunečního svitu, právě těmto ostrovům přísluší první místo na celém východním Jadranu.
I na ostrovech, stejně jako na pevnině, má návštěvník v každém případě velké možnosti procházek a výletů do okolních obcí, které mu často připraví nečekaná překvapení. Třeba původní lidová architektura ve vnitrozemských zapadlých vesničkách udiví použitím místního materiálu - kamene jak na střechy stavení, tak i na obložení celých zdí. I drobné kulturní památky, rozeseté po výšinách na ostrovech, bývají přitažlivými cíli procházek i kulturním obohacením. Ještě intenzivnější než na pevnině je zde kontakt s místním prostředím. Časté návštěvy místních tržnic plných lákavého ovoce a zeleniny, posezení při kávě či zmrzlině na malých zahrádkách před cukrárničkami, v konobách při sklence vína nebo pouze krátký rozhovor s rybářem připravujícím se vyjet na moře způsobí, že se host stane na pár dní součástí zdejšího každodenního života.
A k tomu i bujná vždyzelená vegetace, hýřící barevnou nádherou a střídající své vůně!
Stejně jako ve Střední Dalmácii na pevnině doplňuje i na ostrovech poměrně velké hotelové kapacity obrovská nabídka ubytování v soukromí. Majitelé soukromých vilek a domků se předhánějí v nádherné květinové výzdobě zahrad, teras, balkonů. Návštěvník si přitom ani neuvědomuje, že všechnu tu nádheru umožňuje voda, a to její nemalé množství. Ani všechen komfort v hotelech se bez ní neobejde. A přitom to není tak dlouho, mnohde ještě před pár lety, kdy voda nebyla na ostrovech samozřejmostí. Dešťová se chytala do cisteren a ani kapka nesměla přijít nazmar. Protože na drtivé většině ostrovů chybějí vlastní vodní zdroje, nejsou tu ani řeky ani prameny, musela se voda dovážet cisternovými loděmi. Časté sprchování hostů provázely mnohde úzkostlivé pohledy personálu, aby se nestalo, že voda do příštího příjezdu cisternové lodi prostě dojde.
Teprve položení mohutných vodovodních potrubí z pevniny po mořském dně vyřešilo tuto tíživou situaci a prakticky umožnilo další hotelovou výstavbu. A opravdu to není dlouho, co ostrovy mají vodu - např. na Hvar bylo vodovodní potrubí položeno až v 80. letech minulého století, tedy před necelými dvaceti lety! Tuto pro ostrov tak životně důležitou událost připomíná malý pomníček v centru města Hvar. Na některé vzdálené menší ostrovy se voda dováží dodnes.
Na Středodalmatských ostrovech nejsou průmyslové podniky, které by znečišťovaly ovzduší. Zdejší kamenolomy, malé výrobny rybích konzerv či jiné drobné provozovny nepředstavují žádné zatížení životního prostředí.
Izolovaná poloha má samozřejmě i svou negativní stránku, a tou je doprava na ostrovy. I když proti předcházejícím létům byl provoz trajektů podstatně posílen, byla vybudována nová trajektová přístaviště a zmodernizována některá stará, zavedeny nové trajektové a lodní linky, v nejvyšší sezóně to stále nestačí. Návštěvník ostrovů musí počítat s čekáním v přístavech, i s několikahodinovým, než na něj přijde řada a bude se moci se svým autem nalodit. Bohužel se pořadí nalodění nedá nijak předem zajistit nebo předplatit.
Určité odlehčení dopravy na ostrov Brač znamená sice vybudování letiště u Bolu, ale automobilistovi čekajícímu ve frontě na trajekt se zdá být iluzorní, zda vůbec k nějakému odlehčení došlo.
Pokud by si návštěvník některého ostrova chtěl vyjet autem na výlet na pevninu nebo na jiný ostrov, měl by si to rozmyslet. Jednak ho to bude stát spoustu peněz, jednak ztratí mnoho času čekáním na trajekty. Pokud tedy nechce poznávat vlastní ostrov, na kterém tráví svou dovolenou, pak my měl používat lodní dopravy jen jako jednotlivý pasažér, bez auta. Na pevnině je dostatek možností (autobusové linky, výlety s cestovními kancelářemi), jak se dostat do plánovaných výletních cílů. Jeden malý příklad za všechny: ze Splitu do Supetaru na Brači je lodní spojení vickrát za den a cestující bez auta se vejde bez čekání na každý spoj. Výhodnou možností pro pohyb turistů přímo na ostrovech jsou poměrně velmi četné autobusové linky.
 |
