"Setkání s tichem", tak označují milovníci a znalci přímořské krajiny mezi Valbandonem a Barbarigou a přilehlého neširokého pásu vnitrozemí na jihozápadě Istrie putování jejími téměř neznámými zákoutími. Ta skrývají překvapivě vysoký počet starobylých kulturních památek a cenné dědictví dávné minulosti. Hlavním východiskem a přirozeným střediskem toulek tímto krajem je vnitrozemské městečko Vodnjan, samo o sobě ve své staré části mimořádně hodnotný pozůstatek středověku, dále obec Galižana, ležící ještě o pár kilometrů hlouběji ve vnitrozemí, a přímořská Fažana.
Ten, kdo se chce seznámit s nejstarší historií kraje a s jeho kulturou, má možnost v bezprostřední blízkosti Vodnjanu navštívit některé ze tří zdejších opevněných sídlišť ilyrského kmene Histrijců (též Histrů). Chorvaté jim říkají gradiny, ale stejně běžný je v tomto kraji název kastelijeri. Jsou to Madona di Traversa, Montemolino a Castellier, pocházející z prvního tisíciletí př. n. l. Ve zdejším regionu, ale i v dalších přímořských oblastech je jich podstatně víc. Na ně v časovém sledu navazují tzv. kažuni, malé domečky kruhového půdorysu, stavěné nasucho bez malty, používané v různých úpravách jako prastará obydlí i jako příležitostné úkryty člověka i dobytka před nepohodou. Nejsou výjimkou ani v jiných částech jadranského přímoří; v tomto kraji se jich však zachovalo mimořádně mnoho - kolem tisíce. Když ve 2. stol. př. n. l. porazili Římané po urputných bojích zdejší starousedlíky - ilyrské Histrijce (podrobněji: Cesta do pradávné minulosti Istrie), osídlili tento kraj a ekonomicky ho povznesli, mimo jiné si tu stavěli luxusní vily a hospodářské usedlosti. Jedinečnou ukázkou takového římského obydlí je rozlehlá villa rustica, resp. její pozůstatky na sousedním ostrově Veli Brijun, tedy na Brijunských ostrovech. Tvořil ji rozsáhlý komplex několika nádherných obytných budov, tří chrámů, therm, hospodářských zařízení, přístavu aj.
Z pozdní antiky, resp. z raně křesťanského období tu zvídavý návštěvník objeví pravé skvosty, a to dokonce ve značném počtu. Osm raně křesťanských bazilik, eventuálně jejich pozůstatků, je mnohdy doslova skryto ve zdejší vegetaci. Některé z nich jsou víceméně zakonzervovány. Jsou tu např. zbytky baziliky zasvěcené sv. Ondřeji (Sveti Andrija) u Betigy (též se uvádí jako Betika) v blízkosti (severovýchodním směrem) přímořské obce - letoviska Barbariga. Dochovala se v ní i část podlahové mozaiky.
Opravdovým skvostem, a to velmi zachovalým, jaký by tu návštěvník zdejšího kraje nečekal, je bazilika sv. Fosky (Sveta Foška) ze 6. stol., 6 km severozápadně od obce Peroj, na úplné samotě (částečné dostavby pocházejí ze 12., 16. a 17. stol.). Apsidu této působivé trojlodní baziliky zdobí několik fresek z 12. stol., které patří k nejstarším v Istrii. Vyniká zejména výjev Nanebevzetí P. Marie nad triumfálním obloukem střední apsidy (původně byl freskami vyzdoben celý interiér kostela). Bazilika byla od svého založení hojně navštěvovaným poutním místem a zůstala jím dodnes. Na svátek sv. Fosky, tj. 13. února, resp. v neděli, která po něm následuje, putují sem věřící především z Vodnjanu. A je prastarým, stále dodržovaným obyčejem, že se po bohoslužbě usadí rodiny na nově vyrašené trávě v okolí kostela a posilují se z přinesených nemalých zásob až do západu slunce.
Ostatní baziliky prošly stavebními úpravami v následujících staletích, např. bazilika sv. Quirina (Sveti Kvirin) s vezděnými prvky dekorativních plastik ze 6. - 8. stol. (5 km severně dod Vodnjanu, mezi Vodnjanem a obcí Jurišići), nebo bazilika sv. Lucie (Sveta Lucija), která již v původní podobě neexistuje a na jejích pozůstatcích byla postavena kaplička (severovýchodně od obce Galižana, u obce Guran).
Na místě další z nich ve Vodnjanu byl podle projektu velkého italského stavitele A. Palladia postaven v 17. stol. nový vznosný chám zasvěcený sv. Blažeji (Sveti Blaž), arménskému biskupu, který zemřel začátkem 4. stol. jako mučedník. Vnitřek kostela zdobí mnohé cenné sochy a obrazy. Mimořádné umělecké hodnoty však skrývá poměrně málo známá zdejší Sbírka sakrálního umění (Zbirka sakralne umjetnosti). Již její rozsah je obdivuhodný: obsahuje 730 uměleckých exponátů - přednmětů z obdodí od 5. do 19. stol., přitom mnohé z nich jsou opravdu jedinečné. Unikátní je např. sbírka relikviářů (ze skla, drahých kovů a jiných materiálů), raně křesťanské reliéfy nebo nádherný triptych Paola Veneziana ke cti sv. Leona Bemba, dále mešní roucha, sochy a plastiky, staré tisky. Zájmu návštěvníků se těší i tři mumie.
V okolí Vodnjanu v regionu zvaném Vodnjanština, bývalo původně 53 kostelů (!), dochovalo se jich však jen 15, některé v dosti ubohém stavu. Mnohé z nich však přesto stojí za vidění.
V těsné blízkosti Vodnjanu, necelé 2 km severně, upoutává pozornost skupina vzrostlých cypřišů a vysoký kříž u mariánského kostela (Sveta Marija od Zdravlja). Kostel je poměrně nový (19. stol.), ale stojí na zbytcích malé raně románské svatyně, na okraji někdejšího římského sídla Gussano (nálezy). Mnohem romantičtější je vysoká zvonice s podvojnými okny, jediný pozůstatek románského kostela sv. Jana (Sveti Ivan), - o 3 km severněji u vesnice Gajana.
Severozápadně od Vodnjanu, u téměř opuštěné malebné osady Mednjan (též Midnjan), se jen jako ruiny dochovaly dvě raně středověké kaple, a to sv. Tomáše (Sveti Toma) a sv. Jeronýma (Sveti Jerolim). Právě svatý Jeroným měl být podle některých odborníků istrijským rodákem - měl pocházet z obce Zrenj.
Románský kostel sv. Martina (Sveti Martin), 2,5 km severně od obce Peroj, byl vybudován na pozůstatcích větší raně křesťanské svatyně. Je postaven v rustikálním stylu, do jeho stěn byly vezděny zde nalezené antické a raně křesťanské reliéfy. Nedaleký románský kostel istrijského světce, sv. Germana, mučedníka z doby pronásledování křesťanů, se dochoval jen ve zříceninách.
Zajímavým cílem v blízkosti Vodnjanu je starobylá vesnice Galižana (3 km jihovýchodně od Vodnjanu) a její okolí. Přestože je to poměrně malá obec, je toho v ní opravdu dost k vidění. Však to také v dávné minulosti nebylo jen tak ledajaké místo - podle pověsti sem již v 1. stol. přinesl křesťanství sv. Ermagor, světec z Aquileie. Obci dominuje zvonice při farním kostele sv. Rocha (Sveti Rok), patrona místa. Původně středověká svatyně byla v 17. stol. zbarokizována, a to především v interiéru (několik pěkných soch) Do průčelí kostela je vezděn reliéf s řeckým křížem ze 6. stol. Zdejší trojlodní románská bazilika, zasvěcená sv. Justiovi, je známa nejen svými uměleckými díly, ale i zabudovanými raně křesťanskými prvky z 5. stol. a pletencovou ornamentikou z 9. a 10. stol. Zvlášť proslulá je však svou asymetrií, viditelnou na první pohled. Např. jižní stěna je skoro o metr delší než severní, takže místo pravých úhlů jsou tu úhly tupé. Jižní okna-lunety jsou viditelně menší než okna severní; a nechybějí tu v tomto směru i další anomálie. Největší umělecký poklad, který po staletím zdobil vnitřní prostor chrámu, byla dřevěná socha Ukřižovaného Krista, dílo lombardské školy z 12 stol. s některými byzantskými a archaickými prvky. Protože jí nesvědčilo vlhké prostředí svatyně, je dnes uložena spolu s dalšími dvěma uměleckými díly, obrazy na dřevě od Z. Ventury (Sv.Petr a Pavel) v prostorách fary, vhodnějších i bezpečnějších pro uložení takových unikátních uměleckých děl. Přístup a prohlídka možná po dohodě s farářem.
V opravdovém labyrintu uliček Galižany se doptáme místních obyvatel na další dva kostely, a to sv. Antonína (Sveti Antun in Toro) z 15. stol., který je pravděpodobně částečně přestavěnou a obnovenou podstatně starší svatyní. Také zde jsou vezděny tři řecké kříže a fragmenty pletenců. Druhým kostelem je kostelík sv. Josefa (místně Santisepo), který býval chrámem bratrstva sv. Kříže.
Na malém návrší na okraji vesnice lze vidět kostel Matky Boží na Krasu (Bogorodica na Krasu), též známý jako kostel Neposkvrněného Početí (Bezgrešnog Začeća). Kostel pocházející z 6. - 7. stol. byl postaven na základech římské stavby, kde se lisovaly olivy. Zchátralou stavbu "objevil" začátkem 20. stol. následník rakousko-uherského trůnu Ferdinand d'Este při svém pobytu na Brijunech a toulkách po zdejším pobřeží a dal ji restaurovat (práce byly dokončeny v r. 1914). Kostel má krásnou původní kamennou oltářní přepážku. Zvláště se doporučuje navštívit tento kostel 15. srpna, tedy na mariánský svátek a pouť, kdy tu byl obnoven prastarý obyčej bohoslužby před kostelem, pod širým nebem.
Ale tímto není ještě ukončen výčet památek Galižany a jejího bezprostředního okolí. K vidění jsou i další prastaré stavby kostelů: východním směrem jednolodní starokřesťanský kostelík sv. Maura (Sveti Maur) ze 6. stol., jižně hřbitovní kostel sv. Petra (Sveti Petar) ze starokřesťanského a raně středověkého období, jihovýchodně předrománská kaple sv. Silvestra (Sveti Silvestar) s přilehlým hřbitovem, západně - mezi Galižanou a Fažanou - předrománský kostelík sv. Pelegrina (Sveti Pelegrin).
Toulky tímto krajem by však nebyly vyčerpávající bez podrobnějších prohlídek Vodnjanu, Fažany a Peroje, případně i výletu na Brijuni.
