Průmyslové město Solin, které leží v bezprostřední blízkosti dnešní dalmatské metropole - Splitu a tvoří vlastně jeho průmyslové předměstí, je městem, kde již před 2 000 léty kráčely dějiny této části Středomoří a zanechaly nám tu své pozoruhodné svědectví. Je nejvýznamnějším chorvatským archeologickým nalezištěm, kde jsou soustředěny nálezy tří kulturních epoch: antické, starokřesťanské a raně středověké (tj. období starochorvatských panovníků).
 Římský amfiteátr |
Zčásti je bohužel překrývá zástavba moderního Solinu, kde jsou jakékoli nové archeologické aktivity problematické. Vzhledem k velikosti zdejšího archeologického areálu (156 ha) a již odkrytým památkám je to komplex mimořádného významu a není proto divu, že patří k nejhodnotnějším archeologickým nalezištím v jihovýchodní Evropě. V kulturních dějinách je známo pod jménem někdejšího antického města - Salony.
Historie starověkého města  Část archeologického areálu |
Již v prvním tisíciletí př. n. l. tu stálo opevněné sídlo a přístav ilyrského kmene Delmatů, do něhož postupně infiltrovali další přistěhovalci, především Řekové.
Pod jménem Salonae, tedy česky Salony, vstoupilo město v r. 119 př. n. l. do historie první písemnou zmínkou. Zde je třeba podotknout, že správný tvar jeho jména byl Salonae, tedy plurál od Salona, nikoliv, jak se většinou dnes nepřesně uvádí, singulár Salona; množné číslo Salony zřejmě vyjadřovalo rozdělení města podle jednotlivých etnik.
O 40 let později ovládli město Římané a velmi záhy, již za Caesarova místodržitelství ve zdejší provincii Illyricum (později Dalmatia), získalo město status kolonie pod názvem Colonia Martia Iulia Salona. Ještě větší význam získala kolonie za císaře Augusta, kdy se stala hlavním politickým a obchodním střediskem i sídlem místodržitele provincie. Počet obyvatel stoupl na úctyhodných 60 tisíc.
Další rozkvět zažily Salony za císaře Diokleciána, který sám byl původem Ilyr a ve městě nebo v jeho bezprostředním okolí se narodil jako syn propuštěného otroka (nebo propuštěné otrokyně). Dal tu vybudovat nové opevnění města, nový vzhled dostalo zdejší forum, chrámy, thermy, amfiteátr. Význam Salon podtrhlo i vybudování skvělého Diokleciánova sídla v sousedním Aspalathu - dnešním Splitu (bylo to jeho poabdikační sídlo, což ovšem vzhledem k Diokleciánově osobním kultu neubíralo nic na jeho významu).
 Lokalita Manastirine |
Již před Diokleciánem a rovněž za jeho vlády se v Salonách velmi rozšířilo křesťanství, bez ohledu na jeho pronásledování, které bylo nejsoustavnější a nejkrvavější právě za Diokleciána a podle odborníků ohrožovalo i samu existenci církve.
Rozšíření křesťanství se mimo jiné spojuje i se vzrůstajícím počtem novousedlíků z Východu, odkud křesťanství pocházelo, kteří nové učení přinášeli. Město právě v té době, tedy ve 4. stol., získávalo stále výrazněji svůj kosmopolitní charakter.
Novou epochu rozvoje přineslo Salonám zrovnoprávnění křesťanského učení s pohanstvím. Ve městě vyrostly četné křesťanské kultovní stavby, které proměnily celý vzhled města.
Prosperita a vývoj dobře opevněného města neohrozily v 5.stol. opakující se nájezdy barbarských národů, především Gótů. V 6. stol. se Salony staly součástí Byzance. Pro město bylo v r. 614 osudným napadení hordami Avarů a Slovanů, kteří je dobyli a zpustošili a před nimiž většina obyvatelstva uprchla buď do sousedního, stále ještě nedobytného Diokleciánova paláce ve Splitu nebo na sousední ostrovy.
Definitivní zničení Salon nelze však přičítat těmto divokým horkám z Východu. Úplný konec přinesli již bezvýznamné obci v 16. a 17. stol. Benátčané, kteří tu byli po staletí pány a kteří ji při stále sílících útocích Turků sami naprosto zničili, aby se Turci v případě dobytí nemohli v jejích troskách usadit a znovu využít jejího starého opevnění.
Již v 7. stol. začali usazovat Chorvati, nejprve využívali i části starověkých Salon, ale postupně začali budovat své sídlo východně od města antického.
Návštěva SalonArcheologický areál všech tří historických Salon stojí za návštěvu i turistům, kteří nemají k archeologii žádný bližší vztah. Pozůstatky starých Salon, a to jak antických, ale především starokřesťanských, jsou mimořádně zajímavé i pro laika. Vidět například hřbitov Manastirine s jeho působivými sarkofágy a náhrobky "in situ", to je na původním místě a v pravé podobě, to je mimořádný zážitek. A přitom ze Splitu je výlet do dnešního Solinu velmi snadný, bez auta i s autem. Motorizovaní návštěvníci jedou po staré silnici Split - Trogir a po pár kilometrech, již v Solinu, jim informační tabule a samy vykopávky ukáží, že jsou na místě. Parkoviště je přímo u archeologického areálu, u silnice, u starokřesťanského hřbitova Manastirine.
 Antický sarkofág |
Pěší návštěvníci mohou použít autobusovou linku ze Splitu do Trogiru. Stanice, kde se vystupuje k vykopávkám, je v jejich bezprostřední blízkosti.
Celý areál je pěkně upraven, ale chybí mu dostatek informačních tabulí, směrovek, podrobnějších místních informací. Jednotliví návštěvníci asi nebudou vyhledávat služby místního průvodce, a tak jim doporučujeme koupit si plánek, který umožní snadnou orientaci v areálu antických a starokřesťanských vykopávek.
Archeologický areálAntické město, jehož jádrem byla dnešní lokalita Glavičine, bylo obklopeno pevnými hradbami, které se zčásti zachovaly dodnes. Jednotlivé části města nesou latinské označení, v překladu staré město, východní a západní nové město ap. U nejstarší městské brány vedoucí z města na východ (byla to tzv. Caesarova brána - Porta Caesarea) jsou na severovýchodní straně vidět pozůstatky bazilik a o něco dále zbytky therm.
 Zbytky starokřesťanského kostela a hřbitov na lokalitě Manastirine |
Komplex bazilik byl hlavním střediskem starokřesťanských Salon. Byly to stavby většinou přestavěné nebo upravené ve 4. a 5. stol. v nádherné svatyně. První místo mezi nimi patřilo monumentální trojlodní biskupské bazilice (basilica urbana) spojené společným nartexem (předsíní) s tzv. Honoriovou bazilikou (bazilika biskupa Honoria). Ke komplexu patřilo velké osmiboké baptisterium (křestní kaple), biskupský palác a k němu se přimykající hospodářské stavby.
Původní součástí komplexu byly i (ilegální) nejstarší křesťanské svatyně spjaté s působením prvního salonského biskupa, mučedníka sv. Domnia (místně Dujam i Duje), který pocházel ze Sýrie a jehož postava je opředena mnoha legendami. Předpokládá se, že žil ve 2. stol. Jižně od tohoto komplexu se nacházela tzv. dvojitá bazilika.
Na území města, v rámci hradeb, bylo ještě nejméně 8 bazilik (basilica orientalis, occidentalis a další). Jedna z nich sloužila ariánskému kultu.
Velmi zajímavé jsou i pozůstatky therm, kde jsou dobře patrné a částečně dochované jejich jednotlivé části, vč. vytápění I když to nebyly hlavní a největší thermy, dochovaly se nejlépe ze všech salonských lázní.
Zajímavý nález čekal na archeology pod biskupskou bazilikou, kde našli pozůstatky jiných pozoruhodných therm.
V blízkosti byly vykopány zbytky kdysi přepychového sídla (villa urbana), o němž se předpokládá, že bylo rezidencí římského místodržitele provincie. V této části města odkryli archeologové část lidové městské čtvrti s hustou spletí ulic.
Jižně od Caesarovy brány jsou vidět pozůstatky římského fora s vykopávkami divadla a jiných reprezentativních veřejných budov a pohanských chrámů. Zde stály též nejpřepychovější thermy města, ale z těch se dochovalo jen velmi málo.
 Římský amfiteátr |
Nejmonumentálnější stavbou antického města byl amfiteátr, ležící západně od Caesarovy brány. Pocházel z konce 2. stol. a mohl pojmout až 18 tisíc diváků. I dnes jsou jeho monumentální zbytky působivé. K antickým Salonám neoddělitelně patří dodnes mohutné pozůstatky antického akvaduktu (vodovodu), pocházejícího pravděpodobně z 1. stol., který zásoboval město a později i Diokleciánův palác vodou z říčky Jadro. Na dnešní lokalitě Dujmovača jsou vidět oblouky tohoto akvaduktu, který byl restaurován roku 1879 a který je dodnes funkční. Oblouky jsou vidět i ze silnice při vjezdu do Splitu.
Za hradbami města se rozkládaly hřbitovy, jak antické, tak starokřesťanské. Největší římský pohanský hřbitov, necropolis in horto Metrodori, ležel západně od města směrem k Tragurionu, dnešnímu Trogiru. Předpokládá se, že odsud pocházely nejkrásnější v Saloně nalezené antické sarkofágy - např. sarkofág s výjevem Lov na kalydonského kance, Hippolitosa, Faidra aj., byť byly nalezeny na jiných místech města. Dnes jsou v Archeologickém muzeu ve Splitu. Podle použitých ohromných kamenných bloků na tomto hřbitově se lze právem domnívat, že pocházejí z někdejšího opevněného ilyrského sídliště a byly použity jako výhodný materiál.
Starokřesťanské hřbitovy vznikaly na místech, kde byli pohřbeni první křesťanští mučedníci. Křesťanský hřbitov Manastirine leží severozápadně od Caesarovy brány, v blízkosti tzv. Tuscula - viz dále - a dnešní silnice Split - Trogir, v těsném sousedství parkoviště. Vznikl kolem hrobu prvního salonského biskupa, mučedníka sv. Domnia. Zahynul spolu se 45 dalšími mučedníky, občany Salon, kteří jsou zde rovněž pochováni. Před koncem 4. stol. n. l. byla tu postavena velká trojlodní bazilika, jejíž základy jsou patrné. Na tomto hřbitově byl identifikován i jednoduchý náhrobek tohoto světce-mučedníka. Svatému Domniovi je zasvěcena katedrála ve Splitu; její hlavní a oficiální zasvěcení, patrocinium, je mariánské, ale ani mnozí splitští občané o tom nevědí. Sv. Domnius - Dujam je současně i patronem Splitu a jeho svátek 7. května doprovázejí ve městě velké slavnosti.
 Tusculum |
Mezi hřbitovem Manastirine a někdejšími thermami (již mimo hradby) stojí tzv. Tusculum. Takto se nazývá dům. který tu byl postaven koncem 19. stol. pro archeology pracující na zdejších vykopávkách. O jeho postavení a krásnou zahradní úpravu jeho nejbližšího okolí se zasloužil významný chorvatský archeolog a konzervátor, někdejší ředitel Archeologického muzea ve Splitu, don Frane Bulić (1846 - 1934), iniciátor salonských vykopávek a sám horlivý archeolog. V Tusculu je jeho pamětní síň, pochován je v západní části hřbitova Manastirine.
Západně od Caesarovy brány se rozkládá hřbitov Kapljuč, velká starokřesťanská nekropole, kde stávala bazilika Pěti salonských mučedníků. Byla to nejstarší hřbitovní bazilika v městě, a to ke cti mučedníků - kněze sv. Asteria a čtyř římských vojáků, kteří byli umučeni za Diokleciánova pronásledování křesťanů.
Třetí z velkých starokřesťanských hřbitovů je Marusinac (při silnici Split - Trogir), jehož některé náhrobky a mauzolea představovala nový typ hřbitovní architektury. Marusinac byl vybudován při hrobě dalšího světce, salonského mučedníka a místního občana Anastázia (nazýván též sveti Staš). Sv. Anastázius je tu pohřben ve dvoupatrovém mauzoleu. Ve splitské katedrále je mu zasvěcen jeden z oltářů, na němž je znázorněn s nástrojem svého umučení - mlýnským kamenem na krku, s nímž byl vhozen do moře. Hřbitovní kostel v Marusinci měl dvě části, z nichž jednou byla tzv. basilica discoperta, tj. otevřený kostel beze střechy a krovu, v této části Středomoří velmi neobvyklý.
 Zbytky starokřesťanské baziliky (basilica urbana) |
Starochorvatská archeologická naleziště jsou soustředěna východně od antických Salon, kolem dolního toku říčky Jadro, v těsné blízkosti dnešního Solinu z východní strany. Centrum představuje ostrůvek tvořený rameny říčky Jadro, zvaný Ostrov P. Marie (Gospin otok). Pod zdejším farním kostelem, který stojí uprostřed velmi pěkně upraveného parkového prostranství, byly odkryty základy dvou raně středověkých kostelů z 10 stol., zmiňované ve starochorvatské literatuře. Jeden byl zasvěcen sv. Štěpánu, druhý Panně Marii. Jejich stavebníkem byla chorvatská královna Jelena, sestra uherského krále a manželka chorvatského krále Krešimira, která tu byla v r. 976 pohřbena. Na jejím sarkofágu byl nápis, který však byl rekonstruován až o 9 století později a identifikován jako jedna z nejvýznamnějších chorvatských historických památek, neboť obsahuje důležité údaje o genealogii a chronologii chorvatských vládců. Menší z obou kostelů, sv.Štěpána, měl neobyčejně rozsáhlý nartex, v němž byli pohřbíváni členové chorvatského panovnického rodu. Dnešní kostel P. Marie je významným poutním místem celého jadranského pobřeží. Konají se tu procesí a lidové slavnosti, hlavně na mariánský svátek 8. září ((viz tematický článek: Chorvatsko jako cíl křesťanských poutníků).
Východně od ostrůvku jsou blízko ústí Jadra do moře patrné zbytky korunovačního chrámu chorvatských králů, tzv. Dutého kostela (Šuplja crkva), který byl postaven na pozůstatcích starokřesťanské svatyně.
Poněkud severněji se na úpatí Klisu nacházejí na lokalitě Rižinice zbytky kostela a kláštera. I tato část Solinu je dobře dostupná veřejnou dopravou.
Zejména oblast Ostrova Panny Marie je velmi pěkně parkově upravena a je vyhledávaným místem procházek a rekreace.
Doporučujeme doplnit návštěvu archeologických vykopávek v Solinu návštěvou dvou splitských muzeí, do nichž byly soustředěny právě ty nejkrásnější a nejcennější nálezy ze Salon (antické a starokřesťanské sarkofágy, tzv. Orfeova mozaika, sochy a plastiky, předměty hmotné kultury; kamenné starochorvatské křtitelnice, pletencová ornamentika ciborií a oltářních přepážek, sarkofágy, zlaté předměty aj.) Jsou to tato dvě splitská muzea: Archeologické muzeum (Arheološki muzej, Zrinsko-Frankopanska 25) a Muzeum chorvatských archeologických památek (Muzej hrvatskih arheoloških spomenika, Šetalište I. Meštrovića.
