Téměř neznámé Konavelské stěny (Konavoske stijene)

Konavelské stěny či skály (Konavoske stijene) představují souvislý skalní útes, který se táhne v délce 20 km od Cavtatu až k zátoce Donji Molunat. Tato skalní hradba tvoří pobřeží celé oblasti Konavle, tedy nejzazšího cípu chorvatského pobřeží na jihovýchodě. Je to nejdelší souvislý pás klifů na chorvatském Jadranu. V některých částech dosahuje výšky až 300 m, jinak je průměrná výška kolem 150 m.

Obyvatelé Konavlí, zejména rybáři mají díky útesům velmi ztížený přístup k moři, který je možný pouze v několika menších zátokách. Avšak nejsnadněji se lze dostat k moři romantickou stezkou vytesanou do skal u obce Popovići, která zdolává poměrně pohodlně skalní stěnu a usnadňuje i turistům návštěvu nádherné pláže na jejím úpatí.

Samy Konavelské stěny procházejí i v současnosti dynamickým procesem změn v důsledku vodní eroze. Nejsou proto neobvyklé sesuvy půdy a zřícení skal, dále narušujících kompaktnost stěn. Podle místních jsou skály za sucha bezpečné a nebezpečí hrozí pouze při déle trvajících deštích. Ještě v 60. letech zde byla pláž dlouhá 200 m, hojně navštěvovaná turisty. To je také uváděno ve starších průvodcích a dokumentováno na fotografiích. Padající skály způsobily postupné zmenšování pláže až na současné dvě malé (dlouhé necelých 10 m), avšak nádherné pláže z drobných oblázků. Skalnatá bariéra Konavelských stěn tvoří bizarní kulisu tohoto krásného místa.

Ke Konavelským stěnám se lze dostat lokální silnicí, která odbočuje z magistrály 4 km za Cavtatem (kousek za letištěm) k jihovýchodu směrem na Čilipi. Po silnici se pokračuje až do vesnice Popovići, kde odbočuje úzká silnice k jihozápadu, označena ukazatelem "Naučna staza" (naučná stezka). Silnička stoupá nad vesnici, vede kolem bývalého fotbalového hřiště a po cca 500 m končí v blízkosti útesů. Je zde i dost místa na zaparkování.

Dál pokračuje jen úzká stezka, která se na okraji útesů stáčí k jihovýchodu, zařezává se do skalních stěn a pomalu klesá. Výhled, který se otevírá na otevřené moře je jedinečný - nikde v dohledu není žádný ostrov, což je pro chorvatské pobřeží netypické. Otevřený obzor, kam oko dohlédne! Hluboko dole se tříští vlny o útesy a tvoří bílou pěnu. Do skály vytesanou stezku lemuje zábradlí, které je sice staré a rezavé, ale pevné a dává pocit bezpečí. Po cca 100 m následuje tunel ve skále. Za tunelem se otevírá nový pohled na další část útesů směrem k jihovýchodu a miniaturní oblázkové pláže pod nimi.

Tunel ve skále

Stezka klesá dál pod poměrně hluboký převisem, který tu skála tvoří. O skálu jsou opřeny lodě místních obyvatel a rezavá kladka napovídá, jakým způsobem je spouštějí na moře. Stezka končí pár metrů nad mořem a poslední úsek k pláži se zdolává po několika stupech ve skále, které končí v moři ve zhruba půlmetrové hloubce. Suchou nohou se tedy člověk na pláž nedostane, proto je lepší nechat si věci na posledním rovnějším místě mimo dosah vln a dál pokračovat jen v plavkách. Zážitek z koupání je mimořádný, což ještě umocňují pořádné vlny. Skály nad hlavou tvoří velký, trochu hrozivý převis, ale za sucha jsou prý, jak již jsme se zmínili, bezpečné. I pod vodou je na co se dívat, dno kolem útesů je členité a divoké s množstvím ryb.

Pláž

Návštěvnost Konavelských stěn je minimální, což je dáno téměř nulovou propagací tohoto místa. Byli jsme tu na začátku září dva dny po sobě a pokaždé jsme tu potkali pouze jednoho návštěvníka. První den nám místní mladík vysvětlil situaci kolem padajících skal a mluvil o stovkách rekreantů, které se sem chodily před lety koupat, když pláže byly ještě větší. Druhý den jsme narazili pouze na místní paní důchodového věku, která se sem přišla vykoupat a neměla se závěrečným přesunem do zátoky žádné problémy. V sezóně je tu prý jen o něco málo víc lidí.

Po naší návštěvě jsme měli pocit, že jsme "objevili" nádherné místo, které skutečně nemá na Jadranu obdoby.

Paní Maňáková nám poslala své zkušenosti:  6.7.2005 jsme navštívili stěny a zdá se, že skály přešly do stádia "není bezpečno ani za sucha". Cesta k tunelu byla uzavřená (zákaz vstupu), takže jsme ji nepoužili. Pokusili jsme se dojít tam přes druhý přístup z jiného bodu naučné stezky a zjistili jsme, že jedna část stěny je tam čerstvě zřícená, což asi bude důvod uzavření. Jestli a kdy se to bude nějak znovu zpřístupňovat se nám bohužel nepodařilo zjistit.

Dostali jsme další příspěvek ohledně situace v Konavelských stěnách od paní Poslušné: Také jsme v roce 2005 v srpnu navštívili Konavelské stěny. Byly uzavřené a později jsme od místních lidí dostali informaci, že je zde prováděn odstřel skal. Místo bude opět otevřené pro veřejnost po odklizení kamení.

A skutečně se tak stalo. V srpnu 2006 nám napsal pan Tomáš Los, že Konavelské stěny jsou opět přístupné. Více informací včetně nových fotografií najdete v aktualitě: Téměř neznámé Konavelské stěny v roce 2006.

Související články Téměř neznámé Konavelské stěny v roce 2006 Téměř neznámé Konavelské stěny v roce 2008 Pozoruhodný kraj Konavle