Tuleň středomořský (Monachus monachus) je ploutvonožec z čeledi tuleňovitých, z řádu šelem. K této čeledi patří třináct rodů s devatenácti druhy. Právě tuleni středomořští tvoří jeden z těchto druhů, současně jediný žijící v teplých mořích. Lokální chorvatský název je sredozemna medvjedica, ale má i několik lidových názvů – morski čovik, morski medved nebo morski fratar.
Poprvé byl tento živočich v oblasti Jadranu popsán v roce 1779, a to podle mrtvého těla nalezeného na ostrově Cresu. Ještě před půl stoletím žil na osamělých mořských útesech a ostrůvcích, v těžko přístupných odlehlých přímořských jeskyních na ostrově Mljetu, Palagruži, Biševu u Visu - jedna z tamějších jeskyň se ještě dnes nazývá Medvidina spilja, na ostrově Hvaru, kde připomíná jeho dřívější výskyt místní název Medvid Bad, na jižním pobřeží a ještě na několika dalších místech.
Samec tuleně středomořského dorůstá délky 2,5 metru a jeho hmotnost dosahuje až 300 kg. Je černé barvy s bílými skvrnami na břiše. Samice bývají menší než samci a liší se i barvou – jsou šedivé. Tito tulení žijí v malých izolovaných skupinkách po pěti až sedmi členech. Zdržují se v místech, kde se narodili, a vyhledávají jeskyně s dnem tvořeným drobnějšími oblázky nebo skalními plošinami. Živí se hlavně hlavonožci a rybami – na den potřebuje dospělý jedinec 13 kg potravy, rozdělené do čtyř až pěti dávek. Potápějí se do hloubky až 25 metrů a pod hladinou se zdržují pět až sedm minut. Při pobytu pod vodu se značně sníží jejich srdeční činnost. Samice mají jedno mládě každý druhý rok. Nosí je devět až jedenáct měsíců. Kojí je pak po tři měsíce. Středomořští tuleni se dožívají věc než třiceti let. Pohlavní zralosti dosahují ve věku čtyř až pěti let. K prvnímu páření samců dochází v sedmém roce jejich věku. Středomořští tuleni mají výborný sluch, zrak a čich. V biologii tohoto druhu je však dodnes ještě mnoho bílých míst.
Tento živočich patří k nejohroženějším a nejméně početným druhů savců na světě. Podle Červené knihy ohrožených druhů Světového svazu ochrany přírody (IUCN - International Union for Protection of Nature) z roku 2008 se tento druh nachází před vymřením (označení "CR" - criticly endangered, tj. kriticky ohrožen). Kdysi byl značeně rozšířen v celé oblasti Středozemního moře, v Černém moři i v Atlantiku pří západních březích Afriky. Žil v koloniích, na prostorných liduprázdných plážích. Jejich intenzivní lov a pronásledování ze strany člověka drasticky snížily jejich populaci. V novější době se tuleni musili stáhnout ze svých původních stanovišť před intenzivním rozvojem pobřežních lokalit. Má se za to, že tento tuleň ve snaze se přizpůsobit změněným podmínkám proměnil proto svůj způsob života i svoje stanoviště. Dnes se uchyluje do obtížněji přístupných mořských jeskyň, vzdálených od lidí, většinou s podmořským vchodem. Ale tak jako dříve vyhledává dál jeskyně s drobnými oblázky nebo skalními plotnami, které jsou vhodné pro život potomstva.
Dnes zůstaly z celé rozsáhlé populace jen dvě větší skupiny, které se geneticky vzájemně liší. Ta početnější skupina žije při západním pobřeží Afriky (Cabo Blanco) a až dosud žije v koloniích na pobřežních plážích. Ta druhá, méně početná, obývá některá místa při pobřeží Řecka a Turecka. Kromě těchto dvou populací existují i dnes malé skupinky, které využívají lokální příznivé podmínky (např. vhodné, těžko přístupné jeskyně, dostatek ryb a hlavonožců a především klid a značnou vzdálenost od lidských sídel). Jeho populace v celém východním Středomoří, které bylo vždy jeho tradičním životním prostorem, klesla na současných pouhých 350 jedinců (údaje z různých pramenů se liší, ale nikdy nepřesahují počet 400 jedinců).
Na Jadranu je středomořský tuleň chráněn národními i mezinárodními předpisy. Především jej chrání Zákon o ochraně přírody Chorvatské republiky s příslušnými dodatky a nařízeními ve smyslu Bernské, Bonnské a Barcelonské konvence a jejich dodatků. Zákon ukládá za jeho zabití pokutu 100 000 kun.
Podle údajů IUCN se středomořský tuleň pokládá na území Chorvatska za pravděpodobně vyhynulý (possibly extinct) a podle Červené knihy savců Chorvatské republiky z roku 2006 za regionálně vyhynulý druh ("RE" - regionally endangered), protože naposled byla jeho mláďata spatřena v roce 1992 na ostrově Mljetu a v roce 1993 na ostrůvku Palagruža. Má se za to, že před sto léty byli tito tuleni rozšířeni po celém pobřeží Jadranu, ale jejich počet nikdy nebyl veliký – přibližně třicet až čtyřicet jedinců.
V průběhu posledních patnácti let bylo zaznamenáno několik případů setkání s dospělým exemplářem tuleně středomořského, ale v posledních letech jich výrazně přibylo. Dochází k nim na různých místech Jadranu, zejména při východním pobřeží Istrie a při západním pobřeží ostrovů Cres a Lošinj. Některá jsou zdokumentována filmovými záběry nebo fotografiemi.
Monitorováním výskytu tuleně středomořského a jeho návratu do jadranských lokalit se zabývá sdružení "Sredozemna medvjedica" ze Záhřebu, které bylo založeno v roce 1998. V loňském roce se podařilo jeho biologům a nadšencům pořídit na nejjižnějším cípu Istrie, na mysu Kamenjak dvouhodinový videozáznam plavajícího tuleně, dokonce na vzdálenost pouhých pěti metrů. Za poslední čtyři roky zaznamenali 79 setkání s tímto živočichem, a to na základě vyplněných anketních lístků od svědků. Také prozkoumali 21 jeskyní a zjistili přítomnost tuleňů v některých z nich. Shromážděná fotodokumentace poskytuje kvalitní důkaz, že na Jadranu žije několik malých kolonií středomořských tuleňů, čítajících přibližně dvacet jedinců, včetně mláďat, kteří se zdržují v málo přístupných skalních jeskyních na pevnině i ostrovech.
Velkou pozornost věnuje sdružení také osvětě a ekologickému uvědomování místních rybářů, protože oni byli prvními svědky návratu tuleňů na Jadran a setkávají se s nimi při své činnosti nejčastěji. A právě rybáři se v minulosti podíleli významnou měrou na fyzické likvidaci tohoto živočišného druhu ve zdejších vodách a na jejich vyhubení. Byli totiž přesvědčeni, že jim tuleni vybírají ulovené ryby ze sítí a přitom prý ničili a trhali i sítě. Podle biologů se však toto přesvědčení nezakládá na pravdě, neboť tuleni se zásadně živí výhradně živými rybami a hlavonožci, které uloví přímo v jejich pohybu a nikoli tedy polomrtvými úlovky uvízlými v rybářských sítích. V každém případě však sdružení klade velký důraz na zlomení tohoto předsudku rybářů. Za tímto účelem vydalo ve spolupráci s ministerstvem kultury, úřadem pro ochranu přírody a správou Kamenjaku "Pravidla chování a aktivity spojené s ochranou a zvyšováním populace tuleně středomořského v chorvatské části Jadranu" (Pravila ponašanja i aktivnosti u svrhu očuvanja i poboljšanja stanja populacije sredozemne medvjedice u hrvatskom dijelu Jadrana), dále pak názorný obrázkový leták "Zachraňme středozemského tuleně" (Spasimo sredozemnu medvjedicu). V letáku se tuleň představuje jako Adriana, což je jméno oblíbeného tuleně - maskota Středomořských her (Mediteranske igre) v roce 1979.
Přestože je činnost sdružení "Sredozemna medvjedica" velmi přínosná a má podporu státních institucí, z oficiálního hlediska neprovádí žádný soustavný výzkum, který by mohl s jistotou potvrdit, že tuleň středomořský na Jadranu žije a rozmnožuje se. Jeho výskyt je tak stále pokládán za náhodná setkání. Bylo by tedy třeba, aby stát finančně zajistil a zorganizoval dlouhodobý odborný výzkum, především na těch místech, kde byl v poslední době nejčastěji spatřen.
I když oficiální statistiky neexistují, vše nasvědčuje tomu, že se tento živočich ohrožený vymřením přece vrací na jadranské břehy.
Obrázků je na internetu celá řada, např. www.jutarnji.hr.
Zdroj informací:
- Ministerstvo kultury Chorvatské republiky (Ministarstvo kulture Republike Hrvatske): www.min-kulture.hr
- Státní úřad ochrany přírody (Državni zavod za zaštitu prirode): www.dzzp.hr
- Zaštita prirode - PAMS: www.zastita-prirode.hr
- Morsko prase: www.morsko-prase.hr
