Když si návštěvníci delty Neretvy pochutnávají na tamější specialitě - říčním úhoři, který je výborný v jakékoliv úpravě, nebo když jim stoupá hladina adrenalinu při lovu této zvláštní ryby, většinou si při tom neuvědomují, jak tajuplný je životní běh této ryby, jenž dodnes není v některých podrobnostech úplně vyjasněn.
 Specialita z úhoře |
Delta Neretvy je se svou spoustou ramen a kanálů nejznámějším a nejvyhledávanějším lovištěm říčních úhořů po Comacchiu v Itálii. Tato ryba tráví část života v moři, část ve sladkých vodách.
Úhoři se třou v Atlantském oceáně, v Sargasovém moři, blízko břehů Střední Ameriky. Larvy, které se vylíhnou, pak putují s mořskými proudy buď k pobřeží Severní Ameriky, nebo s Golfským proudem ke břehům Evropy. Jejich ztráty během této cesty trvající tři roky jsou obrovské. Ryby, které za tuto dobu dospěly do stádia tzv. skleněných úhořů, veplují na podzim nebo v zimě společně po krátkém pobytu v Jadranu do Neretvy, nebo zůstanou v brakické vodě při jejím ústí do moře.
Ve sladké vodě se při velmi intenzívním konzumování potravy začínají úhoři ve věku asi šesti let pomalu, ale dost výrazně měnit. Pro tyto ryby jsou v tomto stadiu typické mimo jiné především zvětšující se oči a stříbřité zabarvení břicha - to je pak stádium tzv. stříbrných úhořů, kteří v této fázi opouštějí pohostinnou řeku a táhnou zpět do Sargasového moře, kde se narodili a kde se sami budou třít.
A právě tato životní fáze je předmětem pochybností některých odborníků, podle nichž úhoři nemohou dosáhnout takového cíle vzdáleného čtyři tisíce kilometrů. Důvodem k pochybnostem je jim skutečnost, že úhoři nemohou vzhledem ke svému zredukovanému zažívacímu traktu přijímat potravu.
Ovšem podle jiných badatelů nemůže být nepřijímání potravy při dlouhém putování na závadu, neboť podle výsledků laboratorních pokusů trvajících čtyři roky přežili úhoři tuto dobu bez potravy a byli až do konce v dobré formě. Ale na konečné slovo k tomuto stadiu života úhořů si budeme muset ještě počkat.
