Chorvatské památky nehmotného kulturního dědictví UNESCO

Publikováno: 13.02.2014

aktualizace 13.2.2014

Na rozdíl od seznamu světového kulturního a přírodního dědictví lidstva organizace UNESCO je další seznam této organizace podstatně méně známý. Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva zahrnuje různé kulturní události, obřady, tradice, zvyky, dovednosti, které se dědí z pokolení na pokolení a neměly by být zapomenuty. Existuje od roku 2001.

V současné době je na Reprezentativním seznamu nehmotného dědictví UNESCO zapsáno dvanáct chorvatských památek:

Dubrovnická slavnost sv. Blažeje (Fešta sv. Vlaha)
Tradiční oslavy svátku sv. Blažeje, patrona města Dubrovníku, se konají již tisíc let. Podrobněji v tématickém článku: Slavnost sv. Blažeje v Dubrovníku.

Krajkářství v Chorvatsku

Hvar, krajka z agáve

Hlavní krajkářská centra v Chorvatsku jsou: Lepoglava v Chorvatském Záhoří, Pag a Hvar. Paličkovanou krajku z Lepoglavy a šitou krajku z Pagu vytvářely místní prosté ženy k ozdobě svých krásných lidových krojů. Zcela specifická je hvarská krajka z vláken agáve, kterou zhotovovaly benediktinky z kláštera ve Hvaru jako dekorační předmět.

Dvojhlasý zpěv a hra v tzv. Istrijské stupnici
Istrijská stupnice jako jedinečná chromatická tónová řada představuje unikátní archaický hudební styl, který se projevuje jak v instrumentálním, tak vokálním projevu. Objevuje se v Istrii a na Chorvatském přímoří. Z nástrojů se nejčastěji používá prastarý dřevěný dechový nástroj - sopela (též sopila). I zpěv je zvláštní - nosový.

Hráč na sopelu

Jarní průvod královen z Gorjani

Zvončaři

Tradiční průvod dívek ve vesnice Gorjani u Djakova ve Slavonii se koná každé jaro o Svatodušních svátcích. Dívky jsou rozděleny na pět královen s bílými věnci na hlavách jako nevěsty a deset králů, kteří mají šavle a pánské klobouky do výšky ozdobené květinami. Společně obcházejí jednotlivé rodiny, zpívají a tančí.

Masopustní průvod tzv. zvonkařů (zvončari)
V době masopustu chodí po vesnicích v okolí Kastavu u Rijeky průvody tzv. zvonkařů, mladých mužů v nejrůznějších maskách, kteří toto pojmenování dostali podle zvonků i velkých zvonců zavěšených u pasu, s nimiž dělají velký rámus. Zvončaři ze všech koutů kraje mají stejné oblečení (bílé kalhoty, modrobílé pruhované triko a ovčí kožešinu), ale pokrývky hlavy se podle místa původu značně liší: od obrovských zvířecích masek až po klobouky obložené květinami nebo zdobené papírovými třásněmi, které spadají až na zem. Podrobněji v tématickém článku: Karnevaly na pobřeží Jadranu.

Procesí Za křížem (Procesija Za križem) na ostrově Hvaru

Hvar, pašijová procesí

Pašijová procesí mají na ostrově Hvaru 500 let starou tradici. Šest procesí vychází vždy večer na Zelený čtvrtek ze svých farností a celou noc putují za zpěvu pašijových písní po cestách i stezkách od vesnice k vesnici, od kostela ke kostelu přibližně 25 km a na svých trasách se nesmějí potkat. Podrobněji v tematickém článku: Hvarské pašijové procesí "Za křížem" na seznamu UNESCO.

Výroba tradičních dřevěných hraček v Chorvatském Záhoří (Hrvatsko Zagorje)
Dřevěné dětské hračky se v oblasti Chorvatského Záhoří začaly vyrábět již 19. století a tato výroba se udržela dodnes především ve vesnicích Laz, Stubica, Tugonica a Marija Bistrica (známé poutní místo). Sortiment kdysi dosahoval až 120 různých hraček, nyní kolem 50, např. píšťalky, bubínky, zvířátka, povozy, trakaře, miniaturní nábytek, nástroje apod., všechny pestře malované ekologickými barvami.

Němé kolo (Nijemo kolo)
Němé kolo je kolový tanec který se dochoval v Dalmatském Záhoří. Tančí se většinou bez hudby, ale někdy se tanečníci doprovázejí specifickým způsobem zpěvu. Tančí se v kole, to se občas rozpadá v tanec párů, které se pohybují buď v kruhu nebo po celém tanečním prostoru. Tanečníci volí taneční kroky spontánně, spontánní jsou i taneční figury. Kroky i figury se vzájemně liší podle jednotlivých vesnic v oblasti. Dnes se Němé kolo tančí většinou jen při různých slavnostech, svátcích, folklorních přehlídkách, málo již na svátcích a jiných rodinných oslavách. Jeho interprety jsou amatérské folklorní taneční soubory a skupiny.

Bećarac
Bećarac je vokálně instrumentální lidový hudební projev na území Slavonie, Baranje a Srijemu. Název pochází z tureckého bekar, což bylo označení pro svobodného mládence, který si užíval života – vína, zpěvu, žen. Tomu odpovídají texty písní – jsou většinou milostné nebo metaforicky erotické, humorné, s veselými nápěvy, zpívanými vesměs za doprovodu hudby. Dnes jejich tradici udržují amatérské soubory, folklorní přehlídky, hudební festivaly a setkání v celé Slavonii.

Sinská alka

Sinjská alka

Sinjská alka je rytířský turnaj, který se koná každoročně od roku 1717 ve městě Sinj v tzv. Cetinjské krajině v Dalmatském Záhoří (34 km severovýchodně od Splitu). Při turnaji vyhrává ten jezdec na koni, který v plném trysku zasáhne špičkou svého kopí kovový kroužek, tzv. Alku, zavěšenou na laně. Turnaj se koná od začátku 18. století na paměť historického vítězství obyvatel Sinje nad tureckou přesilou. Sama Alka, jejíž organizace a průběhu se zúčastňují obyvatelé celého města, se koná v samém středu Sinje přesně podle staré tradice a v tradičních krojích, je úzce spjata s náboženskými obřady a společenskými oslavami. Sinjská alka je jediný pozůstatek středověkých rytířských klání, která byla obvyklá v mnoha chorvatských a dalších městech Středomoří. Podrobněji v tematickém článku: Sinjská alka, součást světového nehmotného dědictví lidstva.

Perníkářské řemeslo (Medičarski obrt) v severním Chorvatsku
Perníkářství se nejprve objevovalo spolu s výrobou medu a svíček v evropských klášterech, na půdě Chorvatska se pak transformovalo v řemeslo. Suroviny a způsob výroby perníku jsou u všech perníkářů stejné, ale výrazně se liší zdobení perníku, jeho nápaditost, fantazie, barevnost, motivy a tvary perníku, případně příležitost, pro niž je perník určen. Především se vyráběl jako svatební cukroví. V rodinách se řemeslo dědilo z generace na generaci, v poslední době se často stávají nositelky řemesla v rodinách ženy. Perníková červená srdíčka se stala jedním ze známých symbolů chorvatské identity.

Klapa před kostelem v Cavtatu

Klapský zpěv (Klapsko pjevanje)
Klapský zpěv je tradiční vícehlasý vokální zpěv bez doprovodu jakýchkoli hudebního nástrojů (a capella), který má svůj původ v Dalmácii. Klapy, tedy skupiny pěti až osmi zpěváků, zpívají především milostné a poetické písně. Od roku 1967 se každoročně pořádá nějvětší chorvatské setkání klap - Festival dalmatských klap v Omiši. Podrobněji v tematickém článku: Klapský zpěv na seznamu organizace UNESCO.

Středomořská strava (Mediteranska prehrana)
Společný zápis sedmi středomořských zemí: Chorvatska, Portugalska, Kypru, Španělska, Řecka, Itálie a Maroka. Základem středomořské stravy jsou obilniny, luštěniny, ryby, olivový olej, čerstvé ovoce, zelenina, aromatické byliny a omezené množství masa a mléčných výrobků. Podrobněji v tematickém článku: "Středomořská strava" na Seznamu světového nehmotného kulturního dědictví organizace UNESCO.

UNESCO vede ještě Seznam nehmotného kulturního dědictví vyžadujícího naléhavě zachování. Jedná se o zachování těch tradic, jejichž existence je ohrožena. Chorvatská republika má v tomto seznamu jeden zápis, a to hudební výraz (zpěv) "Ojkanje".

Zdroj informací:

Ministerstvo kultury Chorvatské republiky (Ministarstvo kulture Republike Hrvatske): www.min-kulture.hr
UNESCO - The Intangible Heritage Lists: www.unesco.org