Pohoří Mosor

Toto pohoří jihovýchodně od Splitu je mohutný vápencový masív, který se na první pohled zdá být úplně nepřístupný. Ale ve skutečnosti tomu tak vůbec není, výstupy nejsou ani příliš obtížné, ani nijak dlouhé.

Mosor je velmi oblíbené, často navštěvované horské pásmo v Dalmácii, i když není zvlášť vysoký, nevyniká mimořádnými přírodními scenériemi, ani divokostí svého krasového terénu. K jeho popularitě přispívá i blízkost Splitu - do jednoho z východisek do nitra těchto hor, do osady Sitno Gornje, jezdí dokonce splitský příměstský autobus, který je zde za půl hodiny a pak je to necelá hodina do jednoho z hlavních výchozích bodů vrcholové části - do horské chaty Umberto Girometta ve výšce 900 m. Mosor je vlastně jakýsi osamělý mohutný ostrov, zvedající se z okolní krasové vysočiny mezi Kliským průsmykem a řekou Cetinou v délce asi 25 km. Cetina svým kaňonem činí půlkruh kolem Mosoru a vytváří tak jeho přirozenou hranici.

Horstvo můžeme rozdělit do tří částí. Nejvyšší je střední, v níž je i nejvyšší vrchol Mosoru, Veliki Kabal (1 339 m), a jsou zde i další vysoké vrcholy - Vickov stup (1 325 m), Ljubljan (1 262 m), Mosor (1 325 m). Právě zde je hlavním výchozím bodem horská chata Umberto Girometta (900 m). Střední Mosor ohraničují sedla Ljubljanski prijevoj a Ljuto kame (1 089 m). V západní části pohoří jsou nejvyšší vrcholy Debelo brdo (1 044 m) a Plišivac (1 053 m), ve východní Kozik (1 319 m) a Botajna (1 196 m).

Mosorem se táhne výrazný vápencový vrcholový hřbet, ideální pro snadné horské výlety a vycházky. Z obou stran jej svírají vápencové srázy s rozvinutým krasovým reliéfem. Zejména severní část a její holokras vyniká svými krasovými jevy; jsou tu škrapy, jeskyně, propasti aj. Jižní část klesá terasovitě v zajímavých pravidelných skalních stupních, vysokých 100 až 200 metrů. Pod nimi na úpatí jsou rozloženy vesnice a osady středních Poljic - Žrnovnica, Tugare, Sitno a další (o Poljicích podrobněji tematický článek: Co byla Poljická republicka?). Na úpatí tzv. Poljických hor jsou rozloženy vesnice přímořských Poljic, dnes malá oblíbená letoviska. Mosor je bezvodý, veškeré srážky se ihned ztrácejí četnými škrapy, puklinami a propastmi v podzemí. Jediný stálý pramen je Ljuvač u horské chaty U. Girometta. Jižní částí Mosoru je vyhlouben tunel, kterým jsou sváděny vody Cetiny do vodní elektrárny Zakučac u Omiše.

Jeskyní a propastí je na Mosoru mnoho. K nejznámějším patří jeskyně Vranjača u vesnice Kotlenica, přístupná a dobře upravená. V mnohých jeskyních se i v létě drží sníh a led, např. v jeskyních Snižnica, Podledenica, V. Gajna.

Nálezy na Mosoru dokládají, že Mosor byl před dávnými dobami celý zalesněný. Teď jsou stromy maximálně do nadmořské výšky tisíc metrů, v horních partiích je kamenné moře krasu většinou pusté, jen místy roste pelyněk či šalvěj, které těmto horským oblastem propůjčují specifickou vůni.

Na Mosor vede mnoho cest, z nichž hlavní jsou značené. Doporučuje se značky pečlivě sledovat a pokud značku ztratíme, raději se vrátit a najít značení. Jinak se turista může dostat do nesnází.

Nejzajímavější a nejlépe přístupná je střední část Mosoru s horskou chatou a s nejvyššími vrcholy. Nejčastěji používaný nástup je, jak bylo řečeno, z osady Sitno Gornje (20 km ze Splitu), kam jezdí pravidelná autobusová linka ze Splitu a kam se lze též dostat autem. Odtud se přes horskou chatu U. Girometta chodí k Vickovu stupu, odkud pak je možné buď pokračovat na jiné vrcholy, např. na velmi populární Kozik, nádherný vyhlídkový bod, nebo případně i jinou cestou sestoupit. Všechny ostatní výstupy jsou delší a náročnější. V západní části byla velmi oblíbená útulna Lugarnica, ale ta před nedávnem vyhořela. Protože se předpokládá, že bude obnovena, uvádíme dále i některé túry od ní. Ve východní části není žádná chata, ale celá tato oblast je dobře dostupná z chaty U. Girometta. Nástupním místem bývá vesnice Dubrava pod Mosorem, kam jezdí ze Splitu příměstský autobus. V poslední době si turisté oblíbili přechod Mosoru z osady G. Dolac do lokality Rašeljke u Gaty, a to mimo jiné pro dobré autobusové spojení do výchozího i závěrečného místa.

Chata stojí u stálého silného pramene Ljuvač, jediného v celém Mosoru. Pod chatou je pěkný borový les. Chata byla pojmenována po prof. Umbertu Giromettovi. který byl v první polovině minulého století předsedou turistického spolku PD Mosor a zasloužil se o postavení chaty. Chata má poměrně velkou kapacitu, 80 lůžek. Je ale otevřena pouze o víkendech, kdy je v provozu i kuchyně a restaurace. Vedle chaty je malá chatka, která slouží jako nouzové zařízení, když je chata uzavřena. Ta je otevřena stále.

Východiskem k chatě bývá, jak již výše řečeno, vesnice Sitno Gornje (590 m), která má spojení autobusem se Splitu (linka 58), je dostupná i autem. Případně se může jet ze Splitu do Žrnovnice (autobus jezdí každou půl hodiny). Odtud trvá cesta do Sitna G. po značené cestě 2 hodiny. Ze Sitna se jde po značkách prudce vzhůru kamenitým terénem a přetne se rozestavěná silnice k chatě. Pak se vyjde na planinu s důležitým rozcestím (informační tabule, ukazatele). Rovně se stoupá 1 1/2 hod. na Vickov stup. Vlevo ukazuje směrovka cestu k vyhořelé útulně Lugarnica (1 1/2 hod.). Značená cesta kamenitým terénem dovede k pěkné dolince Ljuvač, připomínající zelenou oázu. Na jejím opačném konci, nad borovým lesem, je chata U. Girometta.

Od chaty se vůbec nejčastěji chodí k Vickovu stupu na Mosoru (1 1/2 hod., 1 325 m). Je to jakási maličká železná chatka v podobě desetiúhelníku a o průměru 2 metry. Uvnitř je vrcholová knížka. Poloha "stupu", i když není na nejvyšším bodě, je taková, že umožňuje nádherný rozhled na všechny strany. Zejména působivý je výhled směrem k Sinji, na bezútěšnou kamenitou pustinu.

Na nejvyšší vrch Mosoru, na Veliki Kabal (1 339 m), je to odtud po hřebeni 30 minut. Na tento vrchol se však může vystoupit i přímo z chaty Girometta (2 1/2 hod.). Od chaty se v tom případě jde nejprve východním směrem k rozcestí, odkud pak doleva na Veliki Kabal, doprava do Dubravy. Několik minut za rozcestím odbočuje značená cesta na kamenitý terén a prudkým delším výstupem se dojde na V. Kabal. Z vrcholku je podobný výhled jako od Vickova stupu. Vlevo od cesty, ani ne v polovině cesty na vrchol, je vidět vstup do jeskyně V. Gajna, v blízkosti vrcholu pak vstup do jeskyně M. Gajna.

Pěkný je i výstup ze Žrnovnice k vyhořelé útulně Lubrnica, ale je dost namáhavý, zejména v letních vedrech. Svědčí o tom i název jedné části výstupu - Čertův výstup (Vražji uspon). Cesta trvá asi 2 hod.

Od Lugarnice se v době, než v roce 1994 vyhořela, chodívalo zejména přes Ljubljan k Vickovu stupu. Je to zajímavá a vděčná túra. Od Lugarnice se po 10 minutách jde přes malé sedlo východním směrem (jako k chatě U. Girometta) a dojde se k rozcestí, odkud se pokračuje doleva 1 hodinu třemi výšvihy do Ljubljanského sedla. Doprava se za 30 min. dojde po hřebeni na V. Ljubljan (1 262 m), doleva se může špatnou cestou sestoupit k jeskyni Vranjača (3 hod.). Ljubljan je trochu stranou od hřebenové cesty. Jestliže pokračujeme po hřebeni, dojdeme za 1 1/2 hod. k Vickovu stupu. Z hřebenovky jsou krásné výhledy.

Vranjača je nejznámější a nejpěknější jeskyně v Mosoru. Je proslulá svou pěknou krápníkovou výzdobou a rozlehlými podzemními prostorami. Vchází se do ní impozantním otvorem a sejde se po schodech do dlouhého atria. Skalním oknem se pak vstupuje do nejkrásnější prostory se dvěma patry a s bohatou výzdobou. V jeskyni je pramen pitné vody. Vchod je uzamčen, klíče jsou u strážce jeskyně v blízké vesnici Kotlenica, v osadě Punde. Jeskyně byla prvně zpřístupněna a současně elektrifikována v r. 1929. V r. 1970 byla provedena celková obnova. Platí se vstupné.

Je třeba upozornit na to, že některé značené výstupy se v poslední době chodí jen zřídka, značení se neudržuje, cesta je někde i dost zarostlá. Některé výstupy jsou dost dlouhé a fyzicky mnohdy velmi náročné. Např u jedné cesty k Lugarnici se na 8 km zdolává 800 metrů převýšení a scenérie není nijak zvláštní. Proto je neuvádíme.

• Kučine (nebo Žrnovica) - chata U. Girometta - Sitno Gornje 4.30 hod.
• Kučine - Kučinski doci - Lugarnica - chata U. Girometta - Sitno Gornje 6 hod.
• Žrnovica - Lugarnica - Ljubljan - Vickov stup - chata U. Girometta - Sitno Gornje 6 hod.
• Sitno Gornje - chata U. Girometta - Vickov stup - (Kabal) - chata U. Girometta - Sitno Gornje 6 hod.
• Sitno Gornje - chata U. Girometta - Vickov stup - Ljubljan - Lugarnica, chata U. Girometta - Sitno Gornje 6 - 7 hod.
• jeskyně Vranjača - Vickov stup - chata U. Girometta - Sitno Gornje 6 hod.
• Diočine - chata U. Girometta - Sitno Gornje 6 hod.
• Dubrava - Kozik - chata U. Girometta - Sitno Gornje 7 hod.
• Dubrava - Kozik - Dubrava (nebo Gata) 5 hod.
• Gornji Dolac - Rašeljka - Gata 4 hod.
• Gata - Rašeljka - Gata 4 hod.