Chorvatské památky zapsané v seznamu UNESCO a nominace na další zápisy

Publikováno: 02.02.2012

aktualizováno 27.10.2017

Dosavadní zápisy

Dosud byla na seznam světového kulturního a přírodního dědictví lidstva organizace UNESCO zapsána následující místa a objekty v Chorvatsku:

Diokleciánův palác ve Splitu (1979)
Je to nejvýznamnější a nejlépe dochovaná antická stavba v Chorvatsku. Dal si jej postavit jako své sídlo po abdikaci římský císař Dioklecián. Palác byla budován na přelomu 3. a 4. století jako přepychové sídlo římského vládce a současně jako skvěle opevněná pevnost. Od vpádu avarských hord začátkem 7. století poskytoval nový domov běžencům z okolních měst a vesnic a je dosud po četných úpravách a přístavbách obýván cca 3000 obyvateli Splitu.
Podrobněji v článku: Split a Diokleciánův palác

Staré město Dubrovník (1979)
Je pokládáno za jedno z nejkrásnějších měst ve Středomoří. Bylo založeno pravděpodobně v 6. století; od 13. století se rozvíjelo jako samostatná šlechtická republika Ragusa. Svou dnešní urbanistickou strukturu a tvářnost získávalo postupně od poloviny 14. století, kdy začalo budovat svou jedinečnou fortifikační soustavu. Ta patří mezi nejmasivnější, nejzachovalejší a nejpůsobivější i v celoevropském rámci. K velkým historickým hodnotám Dubrovníka patří desítky jeho historických staveb - veřejné budovy, kostely, kláštery aj.

Plitvická jezera (1979)
Jsou jediným chorvatský přírodním jevem, zapsaným v seznamu organizace UNESCO. Jádrem plitvického národního parku je soustava 16 terasovitých jezer, vzájemně propojených vodopády a kaskádami. Výškový rozdíl mezi nejvýše a nejníže položeným jezerem je 500 metrů. Jezera vznikla v dolomitických vápencích - neustále se mění narůstáním travertinových hrází na terasách, erozí travertinových bloků aj. Okolí tvoří mimořádně zachovalé lesní a pralesní porosty, bohatá fauna a flora. Scenérii jezer je mimořádně působivá.

Komplex Eufraziovy baziliky v Poreči (1997)
Jde o soubor staveb z raně byzantského období, vybudovaný 6. století v rámci byzantského exarchátu. Tvoří jej monumentální bazilika vyzdobená nádhernými mozaikami z období jejího vzniku, baptisterium, kaple pareklésion, vstupní atrium rovněž s byzantskou mozaikou a biskupský palác - původně byzantské consignatorium.
Podrobněji v článku: Eufraziova bazilika v Poreči

Historické městečko Trogir (1997)
Historické jádro tohoto středověkého sídla má dochovanou původní urbanistickou strukturu, část městského pevnění a řadu mimořádně cenných staveb vybudovaných mezi 13. a 18. stoletím. Patří k nim především románsko-gotická katedrála sv. Vavřince s jedinečným románským portálem a čistě renesanční kaplí sv. Jana Trogirského, a četné paláce, domy, veřejné budovy, kostely a kláštery.
Podrobněji v článku: Trogir - město na seznamu UNESCO

Katedrála sv. Jakuba v Šibeniku (2000)
Šibenická katedrála je monumentální stavba, která se začala budovat v první polovině 15. století jako gotická a vyla dokončena v renesančním slohu. Mimořádnou hodnotu a originalitu má zklenutí chrámu, jeho kupole a jeho plastická výzdoba v exteriéru i interiéru.
Podrobněji v článku: Šibenická katedrála, historie a současnost

Starigradské polje na ostrově Hvaru (2008)
Úrodné Starigradské polje se rozkládá východně od městečka Stari Grad a táhne se až k Jelse a Vrbosce. Dochoval se tu tzv. řecký ager, což je parcelace zemědělské půdy přistěhovalcům po kolonizaci ostrova Řeky před 2500 lety. Přidělené pozemky o stejné výměře byly od sebe oděleny suchými zídkami a cestami. Pro svou zachovalost je to mimořádná historická památka v celém Středomoří.
Podrobněji v článku: Sedmá chorvatská památka na seznamu UNESCO

Stećci - středověké náhrobní kameny (2016)
Společný zápis čtyř bývalých jugoslávských zemí - Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory a Srbska. Stećci (v singuláru: stećak) jsou náhrobní kameny pocházejí z 13. až 16. století. Na území těchto čtyř zemí jich lze najít kolem 70 000 a nikde jinde se s nimi není možné setkat. Hlavní oblastí výskytu je Bosna a Hercegovina, kde se jich nachází přibližně 60 000 na 2 700 lokalitách, v Chorvatsku přibližně 4 500, v Černé Hoře kolem 3 000 a v Srbsku asi 2 000. Na zápis do seznamu UNESCO bylo nominováno 30 nekropolí: 22 na území Bosny a Hercegoviny, dvě na území Chorvatska a po třech na území Srbska a Černé Hory. V Chorvatsku se jedná o tyto lokality: Cista Velika – Velika a Mala Crljivica (obec Cista Provo, Splitsko-dalmatská župa) a Dubravka – Sv. Barbara (obec Konavle, Dubrovnicko-neretvanská župa).
Podrobněji v článku: Společná nominace bývalých jugoslávských zemí na zápis do seznamu UNESCO.

Benátské obranné stavby z období 16. až 17. století: Stato da Terra – západní Stato da Mar (2017)
Společný zápis Itálie, Chorvatska a Černé Hory. Zahrnuje pevnosti od vnitrozemí severní Itálie po východní pobřeží Jaderského moře, které vybudovala mocná Benátská republika v 16. až 17. století, kdy toto území ovládala. Zatímco pevnosti v historické oblasti "Stato da Terra" chránily Benátky před okolními evropskými mocnostmi, pevnosti a opevněná města na pobřeží Jadranu v oblasti "Stato da Mar" a byly opěrnými body, které měly zaručovat bezpečnou plavbu benátského loďstva směrem do východního Středomoří a obranu před nebezpečným nepřítelem - Turky. Na obranu proti nim Benátčané opevnili svá města a postavili celou řadu pevnostních staveb. Na území Chorvatska jsou součástí zápisu dvě památky, a to pevnost sv. Mikuláše ve městě Šibeniku a Obranný systém města Zadaru.
Podrobněji v článku: Chorvatsko má nové zápisy na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy (2017)
Souhrnné pojmenování pro 78 samostatných lokalit na území dvanácti evropských států. Celková rozloha chráněného území je 92 023 hektarů. Nachází se na území Albánie, Belgie, Bulharska, Chorvatska, Itálie, Německa, Rakouska, Rumunska, Slovenska, Slovinska, Španělska a Ukrajiny, Cílem tohoto zápisu je ochrana neporušených lokalit původního lesa, který představuje vrchol přírodního ekosystému. V Chorvatsku jsou součástí zápisu tři lokality bukových lesů v národních parcích Severní Velebit a Paklenica. Jedná se o lesy o rozloze 1 280 hektarů v rámci přísné rezervace Hajdučki a Rožanski kukovi a o 2 031 hektarů na lokalitách Suva draga-Kliment (v NP Severní Velebit) a Oglavinovac – Javornik (v NP Paklenica).
Podrobněji v článku: Chorvatsko má nové zápisy na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Nominace pro zápis na seznam

Kromě památek již zapsaných v seznamu UNESCO nominovala Chorvatská republika ještě 17 svých dalších kulturních nebo přírodních památek jako kandidáty pro tento zápis. Jsou to tyto památky:

Vesnice Lubenice na ostrově Cresu (2005)
Lubenice (viz výlety z města Cresu) stojí na vysokém skalním ostrohu téměř 400 metrů nad mořem a je i dnes dost obtížně přístupná. Dodnes si uchovala svou středověkou strukturu i opevnění, které vesnici chránilo. Původní středověká zástavba byla posupně doplňována novější, převážně barokní. Vesnice pomalu vymírá.

Pohoří Velebit (2005)
Je největší a zároveň nejdelší součástí Dinárské horské soustavy (viz Hory). Táhne se od průsmyku Vratnik na severu k údolí řeky Zrmanja na jihu souběžně s jadranským pobřežím ve směru severozápad - jihovýchod. Jeho západní vrcholy se prudce zvedají od pobřeží, jeho východní část spadá povlovně do vnitrozemské oblasti Lika. Na jeho území se rozkládají dva národní parky, a to národní park Severní Velebit a národní park Paklenica. Některé jeho lokality jsou chráněny jako přísné rezervace. Od roku 1978 je součástí mezinárodní sítě biosférických rezervací. Vyniká neobyčejným bohatstvím horské vegetace.

Biskupský komplex v historickém jádru města Zadaru (2005)
Kromě vlastního biskupského komplexu s katedrálou sv. Anastázie (Sveta Stošija) zahrnuje římské i fórum s pozůstatky antického templu, dále patrový předrománský kostel sv. Donáta, vlastní biskupský, arcibiskupský palác, hlaholský seminář, klášter benediktinek s kostelem P. Marie, stálou výstavu církevního umění "Zlato a stříbro Zadaru", Archeologické muzeum a pravoslavný kostel sv. Eliáše (Sveti Ilija).

Rozšíření stávajícího zápisu Diokleciánova paláce na seznamu UNESCO o antický akvadukt (2005)
Akvadukt byl postaven současně s Diokleciánovým palácem na přelomu 3, a 4. století pro zásobování paláce vodou. Přiváděl vodu z řeky Jadro, která po podzemním toku vyvěrá u někdejšího hlavního města římské provincie Dalmácie - Salon (dnešní Solin) Vodovod vedl od řeky až k severní zdi císařského paláce. Byl dlouhý 9 kilometrů a jeho kapacita byla 129600 m3 vody denně. Vodovod byl obnoven v roce 1879 a je dodnes funkční. Jeho oblouky jsou nejlépe viditelné na lokalitě Suhi most na silnici ze Solinu do Splitu.
Součástí zápisu mají být i antické lomy kvalitního kamene na ostrově Brači u obce Splitska. Z tohoto kamene, který se na zvláštních lodí dovážel z přístavu ve Splitské do Splitu, byl postaven mimo jiné i celý Diokleciánův palác.

Historicko-urbanistický celek města Stonu a Malého Stonu a jeho fortifikační soustava (2005)
Právě ta je nejcennější památkou města. Ještě dnes dosahují jeho hradby délky 5 kilometrů a mají 20 věží (z původních 40) a 7 pevností. Město bylo vybudováno plánovitě v první polovině 16. století a vybaveno na svou dobu velmi moderní infrastrukturou. Systém opevnění, které patřilo ve své době k nejpozoruhodnějším a nejmodernějším pevnostním stavbám sloužilo jednak jako hraniční fortifikace Dubrovnické republiky, jednak jako ochrana zdejších salin; ty představovaly jednu z nejdůležitějších zdrojů příjmů republiky.

Středověký hrad Veliki Tabor (2005)
Hrad v severozápadní části Chorvatska v oblasti zvané Chorvatské Záhoří (Hrvatsko Zagorje) byl postaven v prvních letech 16. století na vyvýšenině na plochým okolím jako mohutná pozdně gotická pevnost, která byla doplněna hradbami zpevněnými čtyřmi masivními patrovými baštami. Dochoval se v téměř nezměněné původní podobě, včetně dvoupatrových arkád na nádvoří, bifory, kamenických ozdob aj. Pozoruhodné jsou i některé renesanční architektonické detaily. Z vnějšího pásu hradeb v předhradí se dochoval jen pětiboký bastion.

Historické město Varaždín (2005).
Město ležící severovýchodně od Záhřebu si zachovalo středověkou urbanistickou strukturu. Zástavbu městského jádra reprezentují stavby od středověku přes renesanci k baroku. Charakteristickou tvářnost mu v 16. století vtisklo právě baroko (v rámci Chorvatska bývá Varaždín nazýván "barokním městem"). Převážně barokní jsou jeho paláce a domy, kostely a kláštery. Typickou středověkou stavbou je jeho opevněný "vnitřní hrad", původně opevněné "vnitřní město" (civitas interior).

Historický komplex "Tvrdja" ve městě Osijeku (2005)
Pevnost ve východní Slavonii byla vybudována Habsburky v letech 1712 až 1719, po osvobození této oblasti od Turků jako hlavní rakouský vojenský opěrný bod pro další protiturecká tažení. Měla mimořádný strategický význam i s ohledem na hospodářský potenciál Slavonie. Byla postavena podle vzoru nížinných pevností budovaných v mnoha evropských zemích. Představovala rozsáhlý a složitý pevnostní systém a současně samostatné "město ve městě" s vlastním městským právem a správou. Kromě pevnostních staveb a vojenských objektů byla pevnost vybavena veřejnými a správními budovami, obytnými domy, školou, kostely a klášterem a vším, co bylo nezbytné pro životní potřeby obyvatel komplexu.

Pozůstatky někdejších hranic římského impéria, tzv. limes (2005)
Byla to chorvatská část opevněné dunajské hranice, která vedla v délce 188 kilometrů od dnešní obce Batina Skela (římský Ad Militare) v dnešní Baranji do Iloku (římské Cuccium) na Dunaji, v severovýchodním cípu dnešního Chorvatska. Jako všechny "limes" byla i tato hranice chráněna řadou pevností a strážních věží, které byly vzájemně propojeny vojenskými silnicemi. Část hranice tvořila řeka Dunaj. Tato chorvatská hranice vedla jednou svou větví územím dnešní Baranje, druhou územím Slavonie.

Lonjsko polje (2005)
Chráněná krajinná oblast Lonjsko polje je nížinná záplavová oblast, významný ekosystém mokřadů v údolí mezi Sávou a tzv. Moslavackou horou. Nachází se jihovýchodně od hlavního města Záhřebu a zaujímá plochu přes 500 km2. Vyniká obrovským bohatstvím živočišných i rostlinných ekosystémů a řadou zvláštních přírodních rezervací.

Historické město Korčula (2007)
Středověké městečko na stejnojmenném ostrově leží na malém poloostrůvku spojeném s pevninou jen úzkou šíjí. Ze všech stran je obehnáno hradbami ze 14. až 16. století se čtyřmi mohutnými nárožními věžemi. Dominantu tvoří goticko-renesanční katedrála. Jedinečný architektonický komplex dotváří úzké křivolaké uličky, schodiště, průchody, kamenné domy, zdobené paláce a kostelíky. Patří k nejcennějším městským památkovým rezervacím na chorvatském přímoří.

Primoštenské vinohrady (2007)
Proslulé primoštenské vinohrady se nacházejí jižně od letoviska Primošten, na lokalitě Bucavac, která je pověstná pěstování autochtónní odrůdy babić. Při pohledu z výšky tvoří obrovskou šachovnici miniaturních políček. Jednotlivé skupinky keřů vinné révy jsou obklopeny a chráněny malými ohrádkami z lomového kamene vysbíraného generacemi na místech, na něž pak byla zdejšími zemědělci na zádech v nůších přinesena úrodná zemina, půda červenice, umožňující život zasazené vinné révě. Zídky chrání jednotlivé keře vinné révy před nepohodou a před erozí větrem. Symbolizují boj člověka s přírodou, jeho nezdolnost, houževnatost a odvěkou dřinu.

Skalní klášter Blaca (2007)
Klášterní komplex Blaca ve vnitrozemí ostrova Brače, severozápadně od letoviska Bolu. Představuje velmi cenný a originální architektonický celek, jehož jedinečnost ještě podtrhuje okolní skalní scenérie, která mu tvoří velmi působivý rámec. V 16. století přišli do této pusté krajiny hlaholští mniši z pevniny, kteří sem uprchli před Turky, ve zdejší jeskyni vybudovali kostel a klášter, v dalších letech je stále dostavovali a rozšiřovali. Budovy jsou jakoby přilepeny k úpatí skalní stěny. Návštěva je možná z jižního pobřeží či z vnitrozemí od Nerežišća, ale v obou případech se jedná o náročný výlet.
Podrobněji tematický článek: Skalní klášter Blaca - nejzajímavější výletní cíl na Brači

Město Motovun (2007)
Středověké opevněné městečko Motovun v istrijském vnitrozemí je oblíbeným výletním cílem z západoistrijských letovisek (26 km severovýchodně od Poreče). Jako dominanta úrodného kraje údolí řeky Mirny se rozkládá na kopci vysokém 277 m. Jako celek tvoří krásnou městskou památkovou rezervaci.

Národní park Kornati a Chráněná krajinná oblast Telašćica (2007)
Národní park Kornati zaujímá převážnou část severodalmatské ostrovní skupiny Kornatské ostrovy. Jedinečný archipelag 109 ostrovů, ostrůvků a útesů a přilehlého moře se rozkládá na ploše 234 km2. Nedotčená příroda, neporušenost podmořského světa, bohatství ryb a ostatní mořské fauny, labyrint vápencových a křídových ostrovů a moře kolem nich láká především jachtaře, sportovní potápěče a novodobé robinzony.
Chráněná krajinná oblast Telašćica se nachází na jižním cípu ostrova Dugi otok. Zahrnuje nejen krásnou, 10 km hlubokou zátoku Telašćica, ale i blízké jezero Mir a mohutné útesy Grpašćak na západním pobřeží ostrova. Agentury ze severodalmatských letovisek sem ve velkém pořádají jednodenní výlety a žádný jejich účastník nemůže být zklamán.