Nejzajímavější potápěčské lokality - vraky

K nejzajímavějším potápěčským lokalitám patří právě ty, které se nacházejí v zónách, kde je potápění povoleno jen s předem uděleným souhlasem Správy pro ochranu kulturního dědictví při ministerstvu kultury (viz Potápění), a to výhradně organizovaně.

Zvlášť přitažlivé je potápění k vrakům lodí nebo letadel. Uvádíme některé z těch nejpozoruhodnějších (jsou seřazeny podle oblastí od severu k jihu):

Vody západního pobřeží Istrie

• "Baron Gautsch"
  Vrak rakousko-uherského luxusního osobního parníku "Baron Gautsch", který se potopil v srpnu 1914 západně od Brijunských ostrovů, když najel na vlastní, rakousko-uherskou minu. Nádherný osobní parník sice od začátku první světové války vozil pro rakousko-uherské námořnictvo hlavně posily pro námořní základnu v Boce kotorské, ale zpět vozil i civilní pasažéry.
  Přestože velení parníku bylo již předem informováno o nadcházejícím kladení min rakousko-uherským námořnictvem, nevěnovalo tomu pozornost a ani nevzalo na vědomí akutní varovné signály válečných lodí, které miny kladly. Parník tak vjel plnou parou do úplně nového minového pole a záhy nato na jednu minu také najel. Parník se během málo minut potopil. Přestože v blízkosti byly čtyři velké rakousko-uherské lodi, nepodařilo se zachránit ani polovinu cestujících a posádky, zahynulo celkem 177 osob.
  Parník leží v hloubce 37 až 41 metrů, 7 nám. mil od pobřeží. Dřevěné části lodi většinou již shnily, ale kovový trup je velmi zachovalý. První potápěči před 30 lety zjistili ve všech částech lodi spoustu lodního inventáře, včetně přepychového nádobí, skla a stříbrných příborů, osobních předmětů posádky i cestujících. Jejich drtivou většinu, stovky, ba tisíce předmětů, vykradli potápěči v 70. a 80. letech a velká část byla vyvezena do zahraničí. Vrak je nyní přísně střežen. V okolí žijí hejna malých i větších ryb, nechybějí ani tuňáci. Vrak je obrostlý mořskými organizmy.
  Je prohlášen za významnou kulturně historickou památku.



• "Coriolanus"
  Vrak britské válečné lodi - minolovky HMS , která najela 5. 5. 1945 na minu na otevřeném moři západně od Novigradu u západního pobřeží Istrie.
  Němci nakladli v Jadranu v posledních letech války, po pádu Itálie tisíce podvodních min, aby zastavili a ztížili pronikání spojenců do severního Jadranu. Britské minolovky začaly koncem války čistit tato minová pole a obnovovat plavbu Jadranem. Této nebezpečné operace se zúčastnil i "Coriolanus", dne 5. 5. 1945 však sám najel na minu, která prorazila do lodi velký otvor, takže se loď velmi rychle potopila. O počtu obětí nejsou zprávy, ale podle stavu vraku k obětem na životech jistě došlo.
  Vrak leží v hloubce 11 až 25 metrů, zabořen v písčitém dně. Zůstal v jednom kuse, nerozpadl se. Některé části jsou poměrně dobře zachovány, jiné byly minou úplně rozmetány. Nedoporučuje se vstup do vnitřních prostor. Uvnitř i kolem jsou hejna ryb.
  Vrak je významná kulturně historická památka.



• "H. Schmidt"
  Vrak německého nákladního parníku "H. Schmidt" před jižní částí západoistrijského pobřeží, jihozápadně od Puly, poměrně daleko na otevřeném moři.
  Ke ztroskotání parníku, který pravděpodobně vezl náklad leteckých pum došlo, když v lednu 1943 najel na minu.
  Vrak byl objeven teprve v 90. letech minulého století. Řadu let se mělo za to, že je to vrak jiné lodi, ale nakonec zjistili experti jeho pravou totožnost. Podrobnosti zániku však dodnes nejsou známy.
  Vrak leží v hloubce 30 až 41 metrů. Část lodi mina rozmetala, část se dochovala poměrně v celistvosti.
  V bezprostřední blízkosti jsou předměty, kterých není radno se dotýkat, protože mnohé výbušniny jsou nebezpečné dodnes. Na lodi lze vidět hejna malých ryb a velké exempláře úhořů.

Vrak lodi Tihany na ostrově Unije

Severní Dalmácie

• "Szent István"
  Vrak bojové rakousko-uherské válečné lodi "Szent István", která byla chloubou mocnářství. Byla to jedna ze čtyř lodí stejné třídy, které tvořily základ námořní síly říše.
  Vrak bývá nazýván "rakousko-uherským Titanikem" a potápění k němu patří k vrcholným potápěčským zážitkům na Jadranu. Vrak leží v hloubce 45 až 66 metrů. Loď se potopila v červnu 1918 prakticky na otevřeném moři, 8 nám. mil od ostrova Premuda v severní Dalmácii, když ji zasáhlo torpéda vypálená italskými torpédovými čluny.
  "Szent István" plul v konvoji s dalšími bojovými loděmi a doprovodnými torpédovkami rakousko-uherského námořnictva a směřoval k připravovanému bojovému střetnutí se spojenci v Otrantské úžině u tzv. otrantskému zátarasu. Loď prožila skoro celou válku v přístavu v Pule a posádka neměla žádné bojové zkušenosti a měla jen minimum i manévrovacích zkušeností, což se projevilo zejména po zásahu torpéd.
  Dvěma italským torpédovým člunům se podařilo proniknout mezi doprovodná rakousko-uherská plavidla a jejich torpéda pak zasáhla "Szent Istvána". Po řadu let se předpokládal pouze jeden zásah, podmořské pátrání však dokazuje tři zásahy, tedy zásahy nejen z torpédovky, jejíž posádka byla Italy tak oslavována.
  Přes všechno úsilí doprovodných lodí i posádky "Szent Istvána" se loď nepodařilo zachránit. Ta klesla ke dnu za necelé tři hodiny po zásahu torpédy.
  Poslední chvíle "Szent Istvána" byly zaznamenány filmovou kamerou z další rakousko-uherské válečné lodi "Tegetthoff", kde byl filmařský tým, který měl natočit nadcházející střetnutí v Otrantské úžině. Na "Szent Istvánu" zahynulo 90 námořníků. Italové, pro něž bylo potopení "Szent Istvána" největším námořním úspěchem v celé první světové válce, slaví dodnes den potopení "Szent Istvánu" jako Den italského námořnictva.
  První potápěči navštívili vrak v r. 1974. Po odmlce do začátku 90. let minulého století pak následovala jedna mezinárodní expedice za druhou. Nejdůkladnější průzkum provedly koncem století chorvatsko-maďarské expedice, kterých se zúčastnily i památkářské instituce z obou zemí. Tyto spojené expedice zajistily i veškerou dokumentaci.
  Vrak je nyní pod zvláštní ochranou. Pro svou zachovalost, mohutnost, okolnosti potopení, ale i špatnou přístupnost se vrak "Szent István" stal jadranskou legendou.
  Okolí vraku i sám vrak je domovem velkých hejn ryb.

Střední Dalmácie

• Antická obchodní plachetnice
  Vrak antické (řecké) obchodní plachetnice s nákladem amfor, která ztroskotala u severovýchodního pobřeží ostrova Žirje v šibenické ostrovní skupině, mezi zátokami Muna a Koromašna. Zde ji zřejmě bouře vrhla na skalní útesy 300 metrů od pobřeží. Loď plula z Řecka po obvyklé trase řeckých obchodních lodí na Jadranu. Loď leží v hloubce 38až 45 metrů.
  Vrak zůstal od ztroskotání nepoškozen a nedotčen a stejně tak i náklad amfor, které loď vezla; ty zůstaly z valné části nepoškozeny. Náklad tvořilo asi 300 amfor, roztroušených na ploše 20 x 10 metrů. Jsou dvojího typu. Kromě amfor byly nalezeny i další keramické nádoby. Mnohé amfory jsou domovem chobotnic.
  Předpokládá se, že se loď potopila pravděpodobně v 2. až 1. století př.n.l. K nálezu vraku došlo až v r. 1998. Ihned bylo provedeno zdokumentování celého nálezu a nad amforami na dně moře byla zbudována ochranná mříž.
  Vrak lodi i její náklad jsou významné kulturně historické památky.



• "Boeing B-17 G Flying Fortress"
  Vrak amerického těžkého bombardéru "Flying Fortress" Boeing B-17 G (Létající pevnost), který se nachází při jihovýchodním pobřeží ostrova Vis u myslu Polivalo, asi 150 metrů od břehu.
  Je to jediné dosud známé nedotčené letadlo z druhé světové války, nalezené ve vodách chorvatského Jadranu.
  Bombardér byl v listopadu 1944 při náletu na Maribor (byl to zástupný cíl za Vídeň) po vypuštění pum zasažen německou protileteckou obranou. Těžce poškozen mířil na svou mateřskou základnu v Itálii, ale když pilot viděl, že nedoletí, chtěl přistát na Visu, kde však byla partyzány upravená přistávací dráha obsazena. Pokus přistát na vodě se nepodařil a letadlo spadlo do moře. Většina posádky se zachránila na nafukovacím voru nebo doplavala na břeh. O posledním letu Boeingu a o jeho pádu do moře poskytli koncem 90. let podrobné informace tři žijící členové jeho posádky.
  Letadlo leží v hloubce 65 až 70 metrů. Je považováno za válečný hrob.
  Ty části zříceného letadla, které nebyly zdemolovány pádem, jsou velmi dobře zachovány a poskytují potápěčům nezapomenutelný zážitek.



• "Vassilios"
  Vrak řeckého nákladního parníku "Vassilios" (původně "Eastern Temple"), který se potopil u jihozápadního cípu ostrova Vis u mysu Stupišće na okraji zálivu Komiža.
  Loď se potopila 19. 3. 1939 po nárazu do skal mysu Stupišće. Příčinou byla špatná ovladatelnost lodi vzhledem k údajné závadě na kormidle. Vyskytly se však i domněnky, že ztroskotání způsobila posádka úmyslně na popud majitele lodi, aby tak rejdař získal od pojišťovny vysoké pojistné plnění.
  Vrak leží v hloubce 25 až 50 metrů, 20 metrů od mola pod majákem. Je silně obrostlý podmořskou faunou a flórou, žijí v něm hejna rybek, jakož i kapitální úhoři, humři a ropušnice. Vzhledem k tomu, že vrak leží tak blízko od pevniny, býval dříve často vykrádán.



• "Teti"
  Vrak italského nákladního parníku "Teti" u ostrůvku Mali Barjak u mysu Barjaci na severozápadní straně ostrova Vis. Tento mys uzavírá na severu záliv Komiža. Vrak leží jen 50 metrů od břehu ostrůvku.
  Parník se potopil v květnu 1930 v noci, když uvízl za bouře na pod vodou skrytém skalisku ostrůvku Mali Barjak. Celou posádku lodi se podařilo rybářům z Komiže za dramatických okolností zachránit.
  Parník původně čněl na útesu, postupně však mizel pod hladinou. Vezl náklad stavebnin, které jsou v útrobách vraku dodnes. Vrak je v hloubce 10 až 34 metrů. Je obrostlý barevnou mořskou faunou a flórou a žijí v něm hejna malých rybek, velcí úhoři (v komíně parníku), dále ropušnice a murény.
  Vrak má svou historickou hodnotu.



• "Ursus"
  Vrak italského remorkéru "Ursus" u mysu Stončica u severovýchodního cípu ostrova Vis. Remorkér byl potopen v lednu 1941, když se italská flotila tvořená remorkérem, který táhl dobře vyzbrojený ponton, a dvěma doprovodnými plavidly střetla s britskou ponorkou. K boji došlo na volném moři mezi ostrovy Vis, Korčula a Lastovo. Bylo to první válečné střetnutí na Jadranu ve druhé světové válce.
  Britská ponorka remorkér těžce zasáhla torpédem. Ponton se odpoutal od hořícího remorkéru a opětoval palbu. Část posádky zachránily doprovodné italské lodě, část zahynula na převržených záchranných člunech. Neovladatelný ponton dokázal nakonec doplout do přístavu Hvar. Opuštěný, zničený a nikým neřízený remorkér zahnala bouře k ostrovu Vis, kde klesl ke dnu.
  Díky tomu, že se po dlouhá léta neznalo místo ztroskotání remorkéru (předpokládalo se však, že to bylo blízko místa, kde byl zasažen) a rovněž vzhledem k hloubce, v níž vrak leží (45 až 60 metrů), a v důsledku nepřístupnosti Visu jako jugoslávské námořní základny je remorkér nedotčený. Je částečně obrostlý nádhernými žlutými a červenými rohovitkami.
  
  
• "Brioni"
  Vrak italského osobního a nákladního parníku "Brioni" (původně rakousko-uherského), který se nachází u jižního pobřeží ostrůvku Ravnik při jihovýchodním pobřeží ostrova Vis. Leží jen 50 metrů od skalnatého pobřeží Ravniku u mysu Jezera.
  Parník se potopil v únoru 1930, když za bouře a silného větru narazil do strmých skalních břehů Ravniku. O posledním osudu parníku nejsou dosud bližší informace - ví se jen, že při poslední plavbě vezl náklad i cestující. Neví se ale, zda při ztroskotání zahynuli lidé a zda je loď hrobem obětí, což je teprve třeba zjistit.
  Loď se dochovala v poměrně velmi dobrém stavu. Leží v hloubce 45 až 60 metrů. Je silně obrostlá, obývají ji hejna malých ryb.
  Loď má historický význam.



• Válečná plachetnice
  Vrak dřevěné obchodní a válečné plachetnice typu brik, možná francouzské. Leží u jižního pobřeží ostrůvku Greben při severovýchodním pobřeží ostrova Vis. Loď ztroskotala asi v 19. stol. jen 50 metrů od ostrůvku, pravděpodobně v bouři při neopatrné navigaci. Předpokládá se, že jde o válečnou loď z té doby. Jedná se tedy o vzácný nález, který vzhledem k nepřístupné vojenské zóně na ostrově Vis a kolem něho zůstal naprosto netknutý, což je vzácnost.
  S výjimkou bronzových děl, která byla vytažena při oficiálním hydroarcheologickém průzkumu a jsou nyní v muzeu ve Visu, zůstalo vše, jak bylo, pokud to nepodlehlo zkáze přirozenou cestou.
  Vrak se nachází v hloubce 52 až 54 metrů. Je bohatě obrostlý mořskou faunou a flórou. Žijí v něm obrovské parmice a ropušnice a spousta hejn různých ryb. Vrak je mimořádně historicky cenný.

4. Jižní Dalmácie

• "S-57"
  Vrak německého torpédového člunu "S-57" třídy S 3O, u mysu Lirica na poloostrově Pelješac, 13 nám. mil jihovýchodně od tohoto mysu, jen 50 metrů od pobřeží. Mys Lirica se nachází jihozápadně od obce Žuljana.
  Tento torpédový člun patřil k velmi výkonným malým torpédovkám, které byly velkým nebezpečím i pro velké bitevní lodě. V bitvě 18. 8. 1944, kdy britské torpédové čluny zaútočily na německý konvoj plující z Korčuly do Dubrovníka, byla většina německých lodí potopena. V následující odvetné německé akci 19. 8. 1944, do níž byly nasazeny útočné a torpédové čluny, byly tyto uvítány palbou britských člunů, čekajících v záloze. Hned na začátku byl zasažen S 57, vzniklý požár na něm se nepodařilo uhasit a Němci jej chtěli aspoň vytáhnout na břeh, ten však byl příliš strmý. Vyhodili proto člun do povětří - na místě, kde nyní leží.
  Vrak leží v hloubce 20 až 38 metrů. Byl zřejmě vícekrát navštíven potápěči-vykrádači, takže se postupně ztratilo velmi mnoho cenných předmětů. Vrak patřil k nejnavštěvovanějším na Jadranu, byl vždy velmi populární. Dnes leží v ochranné zóně se zvláštním režimem.



• Antická obchodní plachetnice
  Vrak antické obchodní plachetnice, která při bouři narazila na skalnatý břeh (přestože byla zakotvena) a potopila se na severní straně ostrůvku Saplun u ostrova Lastovo (severovýchodně od něho). Předpokládá se, že se to stalo ve 2. stol. př.n.l. Loď vezla náklad amfor z jižní Itálie na sever.
  Vrak leží v hloubce 28 až 33 metrů. Lastovo patřilo v antice k obvyklým zastávkám lodí při plavbě Jadranem. Nález vraku není starý - byl objeven až v r. 1987. Nachází se tu asi sto amfor, vše bylo nedotčeno. Amfory jsou nyní přikryty ochrannými sítěmi, znemožňujícími přístup. Byl tu nalezen i neobvyklý lodní obětní oltář.



• Římská obchodní loď
  Vrak dřevěné římské obchodní lodi, která ztroskotala při západním břehu ostrova Lastovo u skalnatého mysu Baške Stijene v blízkosti vjezdu do chráněné zátoky Ubli.
  Vrak leží v hloubce 35 až 50 metrů. Ke ztroskotání došlo zřejmě za bouře, když se loď chtěla uchýlit do bezpečné zátoky Ubli, ale bouře ji vrhla na skalnatý břeh. Na mořském dně leží i náklad lodi, kterým byly amfóry poměrně neobvyklého tvaru (přes 200 kusů). Celý náklad je přikryt ochrannými sítěmi, které se ukázaly být velmi účinné a uchránily vzácný nález před nenechavci. Je tu velmi bohatá mořská fauna a flóra.
  Vrak i náklad jsou chráněny jako významné kulturní dědictví.



• Antická obchodní plachetnice
  Vrak velké antické obchodní plachetnice s nákladem amfor jihozápadně od ostrůvku Supetar u letoviska Cavtat (severozápadně od něho).
  Neví se, jaká byla příčina ztroskotání lodi. Předpokládá se, že při špatném počasí vnikla voda do lodi přetížené nákladem a ta se potopila.
  Vrak leží v hloubce 25 až 30 metrů. Předpokládá se, že loď plula z Tunisu do severní Itálie. Většina nákladu amfor pochází z místa vyplutí, část nákladu byla asi dodatečně naložena v Řecku. Amfor bylo asi 1 200!
  Protože se vrak právě pro bohatství amfor stal "dostaveníčkem" zlodějů-lovců anmfor, bylo naleziště zajištěno ochrannými sítěmi a mřížemi.
  Vrak je významnou kulturní památkou.



• Naleziště antických keramických sudů
  Podmořské naleziště antických keramických sudů, tzv. pithos nebo dolium, na přepravu nákladů. Je to jediné zachovalé naleziště těchto antických sudů (8 kusů poškozených a 5 rozbitých) na východním Jadranu. Naleziště je asi 200 metrů jižně od ostrůvku Supetar u letoviska Cavtat. Dosavadní průzkum neprokázal žádný lodní vrak, i když je samozřejmé, že jedině pro ztroskotání lodi se tu mohly nádoby ocitnout. Pocházejí z konce 1. stol. př.n.l.
  Nádoby leží v hloubce 30 až 35 metrů, rozesety na ploše 10 x 20 metrů. Žije tu spousta mořských živočichů, chobotnice, ropušnice, krabi a větší ryby.
  Nález je významná kulturní památka.

Kromě potápěčských lokalit spadajících do oblastí vyjmenovaných v citovaných předpisech (Potápění povolené jen s předem uděleným souhlasem ministerstva kultury - viz Potápění), u nichž jsme v předchozím textu uvedli konkrétní vraky, uvádíme ještě několik dalších potápěčských lokalit podobného typu mimo tyto zóny:

• "Tihany"
  Vrak rakousko-uherského nákladního parníku "Tihany", který 17. prosince 1917 narazil na útes Školjić u jihozápadního pobřeží ostrova Unije (západně od ostrova Lošinj). Ke ztroskotání došlo pravděpodobně v důsledku navigační chyby. Vrak je obrostlý mořskými organizmy. Žijí tu hejna drobných ryb.
  Loď byla sice po ztroskotání vyproštěna, ale vzápětí se zase potopila i s nákladem uhlí a oleje.
  Vrak leží v hloubce 28 až 35 metrů. Pozoruhodné je, že asi 10 metrů od "Tihany" jsou stopy po vraku antické lodi, která převážela amfory; předpokládá se, že k potopení antické lodi došlo asi přes 2 000 lety. Z amfor zbyly jen úlomky.



• Plachetnice s nákladem děl
  Vrak historické dřevěné nákladní plachetnice s nákladem děl, jejíž jméno, původ a příslušnost nejsou známy. Ani se neví, co bylo příčinou ztroskotání.
  Předpokládá se, že jde o plachetnici ze začátku 19.stol., z doby napoleonských válek.
  Vrak, resp. jeho pozůstatky a náklad, se nacházejí na severovýchodní straně poloostrova Krnjacol na ostrůvku Plavnik u severozápadního pobřeží ostrova Cres. Vrak leží v hloubce 29 až 42 metrů. Je povolen k turistickému potápění. Zbytky lodi jsou obrostlé mořskými organizmy, jsou tu hejna ryb.



• "Peltastis"
  Vrak řecké motorové lodi "Peltastis" (původně německá loď "Alsterpark"), která se 8. ledna 1968 potopila při sněhové vichřici nárazem na podmořské útesy severozápadně od obce Šilo na ostrově Krk (u Soline). Zachránila se necelá polovina členů posádky.
  Vrak leží v hloubce 15 až 33 metrů. Byl sice od počátku často vykrádán potápěči, ale stále patří díky své zachovalosti, přístupnosti, atraktivitě a bohatství fauny k nejžádanějším potápěčským lokalitám na Jadranu a je mimořádným potápěčským zážitkem.



• "TA-36"
  Vrak německého doprovodného torpédoborce (torpédovky) "TA-36"; původně to byl italský torpédoborec s názvem "Stella Polare").
  Torpédoborec najel 18. 3. 1944 po navigační chybě kapitána na minu blízko přístaviště Brestova (nyní přístav trajektů pro cesty na Cres) u východního pobřeží Istijského poloostrova, když se chystal ke své hlavní činnosti - ke kladení min. Najel přitom přímo do starého italského minového pole.
  Vrak leží v hloubce 45 až 65 metrů, tedy pod hranicí sportovního potápění. Zachován je mimo jiné komplet hloubkových bomb. V r. 2001 začala z palivových nádrží výbuchem nepoškozených vytékat nafta, která by ohrožovala i pláže v okolí Rabacu. Zabetonováním poškozené části bylo další vytékání nafty zastaveno, avšak vzhledem ke kapacitě nádrží lze předpokládat, že je na lodi ještě hodně nafty. Zasažené pobřeží a pláže byly ihned vyčištěny.
  TA-36 se pokládá za válečný hrob. Je to současně jedna z nejzachovalejších válečných lodí v Jadranu a jako taková je chráněna.



• "Kostrena"
  Vrak nákladní plachetnice "Kostrena" typu bark, která se za silné bouře potopila u východního pobřeží Istrijského poloostrova, nedaleko trajektového přístaviště Brestova, západně od zátoky Bobina.
  Vrak leží v hloubce 24 až 35 metrů. "Kostrena" se 20. 2. 1888 vracela z velké zámořské plavby do mateřského přístavu Rijeka. V úžině Vela ji zastihlo špatné počasí, kterému se jí v noci dlouho dařilo čelit, ale nakonec ji bóra vrhla na podmořská skaliska. Posádka se jen stěží zachránila. Ráno se zjistilo, že v blízkosti ztroskotala další plachetnice, jejíž mateřský přístav byl nedaleký Bakar. Bóra zuřila i další dny, rozlámala trupy obou plachetnic a pohřbila je na mořském dně.



• "Lina"
  Vrak italského nákladního parníku "Lina" u severozápadního pobřeží ostrova Cres, u mysu Cres. Parník ztroskotal 14. 1. 1914, když při špatném počasí narazil na pobřežní skály ostrova Cres.
  Vrak leží v hloubce 20 až 55 metrů. Parník vozil téměř čtvrt století zboží z jižní Itálie do Anglie a zpět pak z Cardiffu uhlí.
  Při potápění je třeba dávat pozor, neboť část vraku leží pod hranicí sportovního potápění se stlačeným vzduchem. Vnitřek vraku je poměrně dobře zachován. Žije v něm mnoho ryb, především úhoři.
  U dna zátoky těsně pod vodní hladinou je vstup do zajímavé malé podmořské jeskyně s hejny ryb.



• "Vis"
  Vrak jugoslávského nákladního parníku "Vis", který najel na minu v těsné blízkosti východního pobřeží Istrie u mysu Mašnjak, když 13. 2. 1946 plul ze Rijeky do Raši. Celou válku prodělal jako válečná loď, brázdil světová moře, aby nakonec ztroskotal blízko svého mateřského přístavu. Třebaže loď po výbuchu minu v pár minutách zmizela pod hladinou, většina posádky se zachránila.
  Pohled na trosky parníku, jehož komín a jeřáby se záchrannými čluny čnějí vysoko nad ponořený trup, je velmi působivý. Velká hejna ryb spolu s kapitálními úhoři jsou tu nyní běžnými obyvateli.



• "Consolidated B-24"
  Vrak těžkého amerického bombardéru "Consolidated" B-24 H Liberator, který se zřítil v r. 1944 asi 1 nám. míli severozápadně od přístavu Vrsar u západoistrijského pobřeží, prakticky na otevřeném moři.
  Letadlo se pravděpodobně vracelo z mise, jejímž cílem mohlo být jižní Německo nebo Rakousko, případně další země pod nacistickou kontrolou, do některé ze spojeneckých základen v Itálii. Zřejmě bylo zasaženo v průběhu bojové akce, pravděpodobně protileteckou obranou, takže na svou základnu již nedoletělo.
  Letadlo se rozlomilo na několik větších částí, když ve velké rychlosti narazilo na vodní hladinu. Leží v hloubce 28 až 30 metrů. Není známa identita letadla, prosto nejasný je i osud posádky, protože jejich těla nebyla v moři nalezena a předpokládá se proto, že jsou dosud uvnitř letadla.
  Vrak byl objeven v polovině 80. let minulého století, po dost dlouhou dobu byl vykrádán nesvědomitými potápěči. Např. před budovou jednoho potápěčského střediska ve Vrsaru je umístěna jedna z vrtulí tohoto Liberatora.
  Plánuje se důkladný průzkum vraku, mimo jiné i proto, aby bylo možno zjistit identitu letadla a jeho posádky. Zatím se vrak až do odborného prozkoumání pokládá za válečný hrob a platí pro něj příslušná ochrana.

Související lokality

OSTROV PREMUDA

OSTROV BIŠEVO

ostrov IST

Škrip

Více míst