Biokovo

Chorvatsko... Články ... Témata ... Biokovo
Publikováno: 21.08.2003


21.8.2003

Biokovo je nádherné mohutné pohoří, součást rozsáhlé dinárské horské soustavy. Táhne se nad Makarskou riviérou v délce 36 km a šířce 7 až 9 km (někdy se uvádí délka kratší, jen 30 km) od sedla Dupci (288 m n. m.) k obci Bačina v oblasti dolní Neretvy. Součástí a pokračováním hlavního biokovského pásma jihovýchodním směrem je Rilić. Tento obrovský masiv vytváří letoviskům Makarské riviéry při pohledu od moře jedinečnou kulisu.

Biokovo
Kamzík na Biokovu

Směrem k moři horstvo spadá, s výjimkou dolní části, strmými, napohled úplně holými vápencovými skalními srázy, nad nimi se rozkládá zvlněná krasová vysočina s bohatým krasovým reliéfem. Směrem do vnitrozemí klesá Biokovo postupně již povlovněji. Geologická stavba horstva je v podstatě homogenní. Spodní části jsou tvořeny eocénními flyšovými vrstvami, převážně jílovitými břidlicemi. Vyšší části tvoří sedimentární vápenec. Na Biokovu není žádný stálý vodní tok, ale právě flyšovým vrstvám se stálými i občasnými prameny vděčí celé podhůří při mořském pobřeží za vodu pro potřebu obyvatelstva a za vláhu pro zdejší zahrady, vinice a drobná políčka a vůbec za úrodnou půdu.

Makarská
Pohoří Biokovo nad Makarskou

Centrální část Biokova se dělí na tři výškové stupně. Jižní část přibližně do 300 m n. m. má jen mírný sklon a je jakýmsi zeleným pásem. Druhý stupeň se tyčí svými působivými vápencovými srázy do výše kolem 1 000 m n. m. Třetím stupněm je náhorní krasová vysočina, široká až 4 km. Její vyvinutý krasový reliéf má všechny charakteristické jevy a formy: rozsáhlá pole škrapů, závrty, kamenice, propasti, jeskyně, vč. ledových a další. Vrcholky tu mají kupovitý tvar.

Tyto výškové stupně ovlivňují i flóru Biokova. Botanici ji dělí do pěti výškových pásem, od středomořského do alpinského. V prvním, nejnižším pásmu rostou olivovníky, smokvoně, vinná réva, mandloně a jiné středmořské plodiny; ty jsou prostřídány borovými lesy, které ve vyšších pásmech přecházejí v jedlové a bukové porosty; znamená to, že vegetace je i v místech zdánlivě pustých a holých. V nejvyšším, alpinském pásmu vyniká mezi alpinskou květenou několik vzácných endemitů, mimo jiné Centaurea cuspidata biokovensis - chrpa biokovská, Hieracium waldsteinii, subsp. biokovensis - jestřábník biokovský a Edraianthus pumilio - modroušek. Pro zvířenu jsou typičtí kamzíci, kteří sem byli dovezeni před sto léty. Aklimatizovali se tu a rozmnožili.

Makarská
Makarská z Biokova

Biokovo je chráněnou krajinnou oblastí, podle chorvatské odborné terminologie park prirode.

Největší výšky dosahuje toto pohoří horou Sveti Jure (též se uvádí Sveti Juraj) o nadmořské výšce 1762 m; vzdušnou čarou je od moře vzdálen jen 3 km. K dalším výrazným vrcholům patří Sveti Ilija (1640 m), Vošac (1400 m), Šibenik (1314 m) a další.

Sveti Jure
Nejvyšší hora Biokova - Sveti Jure
(s vysílačem)

Velkou předností Biokova je jeho mimořádně dobrá dostupnost dopravními prostředky i poměrně snadný pěší přístup, byť určený spíše pro zkušenější, fyzicky zdatné turisty. Až na nejvyšší bod, na Sveti Jure, vede úzká asfaltová "biokovská silnice". V r. 1979, kdy byla budována televizní věž, byla stará cesta zrekonstruována, vyasfaltována a rozšířena; je až na malé úseky ve velmi dobré stavu a je opatřena (až na některá místa ve střední části) svodidly. Používá se pro individuální jízdu autem nebo na kolech. Od vstupu do parku je silnice je dlouhá celkem 23 km. Krásný výhled je již cestou ze sedla Staza (asi 14 km od Makarské). V sedle je nevelká restaurace a možnost občerstvení. Na rozdíl od vyhlídky z vrcholu je odtud velmi pěkný pohled dolů na některá letoviska Makarské riviéry - na Podgoru, Tučepi, Makarskou a na bližší ostrovy v moři. Čtyři kilometry před vrcholkem odbočuje vlevo dobrá vyasfaltovaná silniční odbočka k horské chatě pod Vošcem (podrobnější viz dále) s nádhernou vyhlídkou z vrcholku Vošac. Z nejvyššího vrcholu se naopak naskýtají jedinečné daleké výhledy do chorvatského vnitrozemí a na pásma bosenských hor, na chorvatské Imotsko polje s Modrým a Červeným jezerem. Na moři jsou pak vidět středodalmatské a jihodalmatské ostrovy, i ty vzdálené. Při jasné viditelnosti, která tu však bohužel nebývá často, lze vidět až Monte Gargano a Apeniny v Itálii.

Při stoupání na vrchol se může dobře sledovat střídání vegetačních pásem i reliéfu povrchu. Dobře je mimo jiné vidět, že náhorní krasová vysočina, byť celkem bezútěšná, není úplně bez vegetace a bez života. V nevelkých závrtech ve vrcholových partiích je tu a tam vrstvička úrodné červené půdy, v níž obyvatelé z obcí na pobřeží pěstují různé zemědělské plodiny, hlavně brambory. Z někdejšího hustšího osídlení zůstaly jen řídce roztroušené kamenné domy, obývané většinou nanejvýš o víkendech a nebo sloužící jako úkryt při obdělávání zdejší půdy. Zajímavý je i zdejší tzv. cockpitský kras, vzácný krasový jev, při němž v desítkách závrtů nacházejících se jeden blízko druhého rostou krásné buky, které vzhledem k hustotě závrtů působí dojmem souvislého bukového lesa. Místy se na této vysočině volně pasou malá stáda koní.

Biokovo
Biokovo, rozsáhlé lesy

Na vrcholku Sveti Jure je televizní věž, která je viditelná hlavně z vnitrozemské strany. Své jméno dostal vrchol podle kapličky sv. Jiří (Sveti Jure), která až do r. 1964, do výstavby telekomunikačního zařízení, stála na vrcholu a byla přesunuta o něco níž. Každý rok se tu poslední sobotu v červenci koná pouť, které se účastní stovky věřících a přitahuje i turisty. Přes bezpečnost silnice se jízda na vrchol doporučuje jen zkušeným řidičům. U hlavního vstupu (6 km od Makarské směrem na Vrgorac) se platí vstupné. Silnice je v sezóně přístupná od 6.00 do 20.00 hod., v nočních hodinách je uzavřena (kvůli divokému kempování a nebezpečí požáru).

Biokovo
Biokovo, nejvyšší partie

Pohoří Biokovo je protkáno poměrně značným počtem turistických pěších cest a stezek (kolem 40). Biokovo navštěvují s oblibou i horolezci. Některé vápencové stěny dosahují výšky až 500 metrů a jejich obtížnost až stupeň V. Informace je možno získat v horolezeckém klubu (planinsko društvo) PD Biokovo v Makarské a v PD Mosor ve Splitu. Biokovo je oblíbeným terénem s výbornými podmínkami pro paragliding a létání na rogalu.

Pro důkladnější poznání Biokova se doporučuje navštívit biokovskou horskou botanickou zahradu nad vesnicí Kotišina (jde se k ní po silnici z Makarské na Biokovo a po 2 km se odbočí na silničku, po níž se po jednom kilometru dojde nebo dojede do Kotišiny. V této botanické zahradě je na ploše 16,5 ha soustředěna typická květena Biokova a další jeho rostlinstvo, včetně endemitů. Současně s botanickou zahradou stojí za to prohlédnout si v Kotišině zbytky starobylé biokovské vesnické architektury, která však v posledních letech rychle mizí přestavbou starých domů ve víkendová obydlí.

Biokovo
Vesnice Kotišina pod svahy Biokova

Kras na Biokovu může sloužit jako učebnicová ukázka jeho nejrůznějších forem. Není proto náhodou, že zde byla zřízena naučná geologická stezka pod Vilovikem (odbočka z biokovské horské silnice). Stezka není dlouhá, jen asi 20 minut chůze, ale umožňuje seznámení s některými zajímavými krasovými jevy a s jejich vznikem (viz Toulky biokovským krasem). Jsou zde především škrapy různého druhu a kamenice, což jsou větší či menší skalní prohlubně s plochým dnem, kde se zadržuje po delší dobu voda, jsou to vlastně nejmladší povrchové krasové jevy. Připravuje se i zřízení další geologické naučné stezky ve vyšší části horstva, která bude zaměřena na závrty, ledové jeskyně a jeskyni Amforu.

Biokovo
Vrchol hory Sveti Jure s vysílačem

Avšak bohatství krasových jevů na Biokovu je podstatně větší, než mohou ukázat i obě naučné stezky. Jedním z nejpozoruhodnějších zdejších přírodních jevů je např. jeskyně Vilenjača, která se nachází v nadmořské výšce 1 180 metrů, na úpatí působivé, sto metrů vysoké skalní stěny. Sluneční paprsky dosahují vstupním otvorem jen pár metrů do vnitř jeskyně. Ta není uvnitř osvětlena a není zatím upravena pro hromadné návštěvy. Je však možné se do ní dostat s odborným doprovodem. Veškeré informace a odborného průvodce lze získat na adrese správy chráněné krajinné oblasti Park prirode Biokovo, Makarska, Trg T. Ujevića 1/1, tel. 385 (0) 21 616 914. Vilenjača je krásná krápníková jeskyně s unikátní krápníkovou výzdobou. Zpřístupnění jeskyně se připravuje.

Na Biokovu je i několik ledových jeskyň, z nichž alespoň jednu se geologové a speleologové ze správy parku snaží v blízké budoucnosti zpřístupnit návštěvníkům hor Biokova. V těchto jeskyních se jejich velkými vstupními otvory obrácenými k severu hromadí již po tisíce let v poměrně dlouhých zimách velké množství sněhu, které během roku střídavě taje a zase mrzne a mění se tak v kompaktní led. Jak již byla shora zmínka, na Biokovu se v minulosti těžil led z jeskyň a dopravoval do letovisek na pobřeží k uchovávání potravin a k chlazení nápojů v dobách, než byly vynalezeny a začaly se běžně používat chladničky, což bylo prakticky až do 50. letech minulého století.

Těžba ledu v jeskyních byla velmi namáhavá a obtížná práce. Teplota se tam stále pohybuje pod nulou, nebezpečí pro organismus znamenal hlavně velký rozdíl teploty v jeskyni a venku. Ledaři často museli kromě toho zdolávat skalní stěny vysoké až několik set metrů, aby se vůbec dostali do jeskyně. Problémem bývala pak i doprava ledu na pobřeží. Zpřístupnění jedné z ledových jeskyň má současně zachovat paměť o těžbě ledu, která tehdy byla pro obyvatele přímoří jednou z mála možností nelehkého výdělku.

Do Chráněné krajinné oblasti Biokovo (Park prirode Biokovo) se platí vstupné, ale pouze v případě použití hlavního vchodu v sedle Staza (897 m), 6 km od Makarské směrem na Vrgorac (podrobné informace na stránkách PP Biokovo: www.biokovo.com).

Na závěr jedna aktuální informace: Staví se tunel Sveti Ilija v pohoří Biokovo.

Mohlo by vás zajímat