Chorvatskou specifikou jsou z geomorfologického hlediska četné hory na ostrovech. Téměř všechny jadranské ostrovy jsou hornaté - ostrovy jsou ve skutečnosti tvořeny horskými pásmy, která jsou součástí Dinárské horské soustavy. Identické s ní jsou svým složením z křídových vápenců a směrem, kterým se táhnou (od severozápadu k jihovýchodu). Jejich reliéf je také důkazem jednoty ostrovů a pevniny. Ostrovy jsou vlastně pozůstatky horských hřebenů, které po poklesu pevniny byly zatopeny mořem, a tím odděleny od pobřeží. Některé ostrovy jsou opravdu jenom vrcholky hor, které nyní vyčnívají z moře. Výška hor na ostrovech nebývá velká, ale vzhledem k tomu, že vystupují přímo z moře, mají mnohé vlastnosti skutečných hor.
Pohled ze sedla nad Baškou na ostrově Krku,
vpravo horský hřeben s nejvyššími vrcholy ostrova,
v pozadí Velebit na pevnině
Vzhled hor na ostrovech utvářel především jejich původ, ale podílejí se na něm i krasové jevy. Dále ovlivňuje velmi často vzhled jejich spodních částí moře a jeho působení. Příznivé středomořské podnebí podmínilo rozvoj bohaté středomořské flóry (kolem tisíce rostlinných druhů). Lesů je na ostrovech přece jen víc než na pevnině, a to především v jižním části (díky ochranářským předpisům Dubrovnické republiky). Chudá je fauna. Úrodná půda zůstává omezena na dno krasových poljí a nestačí vyprodukovat dost potravin pro místní obyvatelstvo. Na všech ostrovech dohromady žije na 150 tisíc stálých obyvatel, ale jejich počet stále klesá. Příčinou je jednak již zmíněný nedostatek úrodné půdy, především však nedostatek vody, což zde velmi ztěžuje život (na některých ostrovech se situace po vybudování vodovodního potrubí z pevniny zlepšila). Obhospodařované plochy jsou miniaturní, často jen pět nebo šest čtverečních metrů a jsou mnohdy ještě stupňovitě uspořádané. Jsou výsledkem obrovské dřiny zdejších obyvatel, kteří po staletí chránili tu trochu úrodné prsti v závrtech a na poljích zídkami, zvanými gromače.
Ostrovy bývaly v 16. stol. hustě osídleny uprchlíky před Turky. Staletá izolovanost jednotlivých ostrovů, zejména za vlády Benátek, přispívala k tomu, že prakticky každý ostrov měl - a má dodnes - své vlastní nářečí, které je pro obyvatele z pevniny víceméně nesrozumitelné. Zejména jsou zajímavé geografické názvy, toponyma. Některé z nich jsou dokonce ilyrského původu, často v podobě převzaté Římany; většina názvů je v čakavské podobě, ale nechybí ani zeměpisné názvy, které jim dali uprchlíci před Turky z dinárské oblasti na pevnině.
Obecně lze říci, že hory na ostrovech si dosud nezískaly v cestovním ruchu takové místo a takovou popularitu, jakou by si zasloužily. Výjimkou jsou některé ostrovy, především Brač s Vidovou horou, nejvyšší v celém jadranském souostroví, ostrov Lošinj s horou Osoršćica, která si v minulosti získala proslulost jako poutní místo, a dále ještě Pag s horou Sveti Vid a Ráb horou Kamenjak - ty však především díky místním horským turistům.
Hory na ostrovech jsou dále rozděleny podle oblastí:
- Osoršćica na ostrově Lošinj
- Sis na Cresu
- Obzova na Krku
- Kamenjak na Rábu
- Sveti Vid na ostrově Pagu
- Sveti Mihovil ma ostrově Ugljan
- Národní park Kornati
- Vidova gora na Brači
