 Škrip, vpravo kostel sv. Ducha, vlevo kostel sv. Jana |
Pro vnitrozemí hornatého vápencového středodalmatského ostrova Brač jsou charakteristické památky z jeho dávné minulosti, a to jak četné památky z římského období, tak i především z období starochorvatského, předrománského, případně i z románské epochy. Jsou to pamětihodnosti, které se na jiných místech jadranského přímoří vyskytují spíše sporadicky, zatímco na Brači jich lze najít desítky. Například předrománské kostely představují 30 % všech sakrálních staveb tohoto období, které se v Dalmácii buď úplně nebo zčásti dochovaly.
Významným doplňkem těchto pamětihodností jsou staré typické bračské vesnice a osady, jejich původní starobylý vzhled, archaická lidová architektura, dokazující mimo jiné i etické cítění předků dnešních obyvatel. Málokde v přímoří se dosud najdou v takovém počtu a v takové autentické podobě.
 Škrip, hlavní ulice |
Chtěli bychom v tomto článku poskytnout pár námětů těm, kdo budou trávit dovolenou v letoviskách na pobřeží Brače. Vypravíme se na výlet do vnitrozemí, kde se blíž seznámíme s kamennými svědky jeho minulosti. Ty se nacházejí většinou na půvabných místech, takže budou pěkným zážitkem i pro milovníky přírody.
Tento okruh je pokračováním a doplňkem prvního tématického článku o Brači: Toulky po vnitrozemí ostrova Brače.
Předrománské kostelíky na Brači jsou lidové, většinou jednolodní stavby s půlválcovou apsidou, některé s kupolí, některé bez ní. Vznikaly od 9. do 12. stol. Jsou postaveny z přitesávaných kamenů, bez omítky. Jejich krytinu tvoří kamenné desky; uvnitř v apsidě bývá jednoduchá kamenná oltářní deska - menza.
 Nerežišća, kostelík sv. Petra |
Ty kostelíky, které byly postaveny mimo obce a stojí vesměs na vysoko položených dominantních lokalitách, byly většinou vybudovány na místech, kde stávala opevněná sídliště starých Ilyrů, kteří byli v 1. tisíciletí př. n. l. obyvateli ostrova. A současně svědčí o zděděné kamenické zručnosti starých Chorvatů, kteří zřejmě vycházeli z ilyrských a pozdějších římských tradic.
Ale jestliže již putujeme vnitrozemím Brače za uvedenými památkami, bylo by škoda nevěnovat pozornost i dalším pozoruhodnostem v navštívených místech, neboť ty dotvářejí obraz Brače jako velmi přitažlivého turistického cíle.
Jedním z krásných příkladů starochorvatské architektury ve východní polovině ostrova je kostelík sv. Mikuláše (Sveti Mikula) mezi obcemi Selca a Sumartin, v nadmořské výši 140 m s krásným výhledem. Je to současně nejvýchodnější kostelík mezi těmito kamennými svědky předrománského období na ostrově. Krajina tu není pro Brač úplně typická, protože kolem obcí Selca, Novo Selo a Sumartin je velmi úrodná, intenzívně obdělávaná půda. Výchozím místem k němu je vesnice Selca nebo Sumartin.
 Selca na východě ostrova |
Ale není zdaleka jediný v této části Brače. Poněkud západněji stojí kostelíky sv. Neděle (Sveta Nedjelja) a sv.Tomáše (Sveti Toma), které dominují jihovýchodní části ostrova. Ještě o něco jižněji stojí 449 m n. m na kopci Smrčevik kostelík sv. Kosmy a Damiána (Sveti Kuzma i Damjan, místně též Domjan). Všechny tři kostelíky se navštěvují procházkou z obce Gornji Humac, která je ve východní polovině ostrova vnitrozemskou křižovatkou silnic a cest. Obvykle se chodí buď po jedné cestě ke kostelíku Sv. Neděle a sv. Tomáše - východním směrem, nebo druhou cestou, která vede jihovýchodně, ke sv. Kosmovi a Damiánovi. Někdy se tento výlet spojuje s návštěvou nedalekého kostelíka Všech svatých (Svi Sveti) z 11. až 12. stol. Je to pěkná, již raně románská stavba s typickou dalmatskou zvoniční nástavbou (zvonik na preslicu) a slepými arkádami, které kostelíku dodávají určitou monumentalitu.
Blízko obce Gornji Humac, směrem na sever, stojí u pozůstatků osady Straževnik kostelík sv. Jiří (Sveti Juraj), k němuž se dostaneme po úzké kamenité cestě. Původ má sice předrománský, ale převažují románské a gotické prvky. Chodí se k němu i od vesnice Pražnice.
Když už jsme ve vesnici Gornji Humac, pak stojí za vidění i její hřbitovní mariánský kostel s plastikou - triptychem slavného renesančního sochaře působícího na chorvatském Jadranu, Nikoly Firentince; v barokním kostele na náměstí pak můžeme obdivovat plastiku jiného významného umělce, Juraje Dalmatince.
Vhodným pokračováním výletu je návštěva vnitrozemské bračské vesnice Pražnice, a to jednak pro možnost vycházek k dalším bračským kostelíkům, jednak kvůli vesnici samé. Ta je typickou zdejší vnitrozemskou obcí (leží ve výši téměř 400 m). Jsou v ní původní kamenné domy místních zemědělců, jejichž pečlivě obdělávaná políčka a vinohrady lze vidět v okolí vesnice. Ta se začala rozvíjet již velmi dávno, někdy ve 12. stol. Na tomto místě stávalo opevněné sídliště původních obyvatel - Ilyrů (těmto opevněným ilyrským sídlištím se chorvatsky říká gradina).
Pražnice leží na křižovatce hlavní a regionálních komunikací, takže je dobře přístupná ze všech pobřežních letovisek na východní polovině ostrova. Z osady Pučišća je to 7 km, z Bolu 16 km, ze Sumartinu 20 km, ze Selců 17 km a z vesnice Gornji Humac jen 4 km.
V Pražnici se dochoval nejlépe na celém Brači archaický dialekt - bračská čakavština, a to díky určité odlehlosti místa. Dialekt však v poslední době rychle mizí.
Z vesnice se chodívá ke kostelíku sv. Klimenta (Sveti Klement), někdy se výlet prodlužuje až ke kostelíku sv. Jiří (Sveti Juraj), k němuž je to však blíže z vesnice Gornji Humac.
V Pražnici samé stojí za to si prohlédnout dva kostely. Je tu farní kostel ze 14. stol. se zajímavou věží a s cenným obrazem sv. Jeronýma (Sveti Jerolim), který je pravděpodobně dílem A. Alešiho, dalšího významného umělce z 15. stol. Sv. Jeroným byl v Dalmácii velmi oblíbeným světcem, neboť z Dalmácie podle pramenů pocházel, i když se o přesné místo jeho narození vedou spory. Druhou zajímavou církevní stavbou je kostelík sv. Cypriána (Sveti Ciprijan) ze 13. stol., k němuž vede alej cypřišů. Kostelík se může pochlubit cennou mariánskou plastikou renesančního mistra Nikoly Firentince, který byl Donatellovým žákem.
Mezi vesnicemi Pražnice a Nerežišća se odbočuje z hlavní bračské silnice (téměř v polovině) po makadamové silničce do malé pastýřské osady Gažul s kamennými domy pastevců (říká se jim tu stany). Osada leží na bračské vysočině, kde byl chov ovcí vždy hlavním zaměstnáním obyvatelstva. Je v zimě opuštěna. V létě je možné se tu s některým ze zdejších obyvatel dohodnout, aby vám ve smluvenou dobu připravil jehně na rožni (jagnje na ražnju) nebo jinou jehněčí specialitu. V létě se tu také koná dobytčí trh, hojně navštěvovaný i turisty. Na něm je možno ještě dnes zažít atmosféru starého rurálního sídla na ostrově.
 Nerežišća |
Nerežišća, velká obec téměř uprostřed ostrova, rozhodně stojí alespoň za krátkou prohlídku. Vždyť to bylo po 800 let správní středisko ostrova, sídlo "knížete" - benátského správce a místních orgánů, sídlo vojenské posádky a samozřejmě i centrum bohaté vrstvy obyvatelstva a kulturního života ostrova. A jako takové mělo četné pamětihodnosti, které však dnes mnohdy propadají zkáze.
Chceme-li si z obce prohlédnout to nejpozoruhodnější, musíme vědět, co a kde hledat. Tak např. staré malé původní domky zdejších chudých rolníků najdeme na okrajích obce, zejména na jižních a východních svazích kopců. Představují autochtonní středomořský stavební typ. Jsou to nízké přízemní domky s jednou obytnou místností, s nevelkým ohništěm uprostřed, bez komína, s otvory místo oken. Jejich střechy jsou pokryty kamennými deskami, které se na zimu natíraly vápenným mlékem, aby nepropouštěly vlhko a současně aby dezinfikovaly dešťovou vodu, která se zachycovala tak, aby se neztratila ani kapka. Celý komplex, včetně přilehlých hospodářských stavení, byl obehnán kamennými zídkami z lomového kamene. I když byly takové domky běžné v celém přímoří, dnes se s nimi setkáváme již celkem výjimečně. Bohužel jich však ubývá i zde.
Starou, avšak podstatně honosnější architekturu můžeme najít na třetím, nejvýše položeném náměstí, kde byly soustředěny správní budovy a domy "honorace".
 Nerežišća, kostelík sv. Jakuba |
V obci je osm kostelů, z nichž největší pozornost návštěvníků přitahuje kostelík sv. Petra (Sveti Petar) ze 14. stol., a to pro svou kuriozitu: ze střechy jeho apsidy vyrůstá pěkná borovice, která je chráněnou přírodní památkou.
Z kostelů mimo Nerežišća patří k nejcennějším kostel sv. Jiří (Sveti Juraj) z 12. stol. na kopci Jurjevo brdo, s krásným renesančním reliéfem.
Při staré cestě do vesnice Draćevica stojí starochorvatský kostelík sv. Jakuba (Sveti Jakov) s reliéfem zobrazujícím P. Marii se sv. Filipem a Jakubem, který soupeří s ostatními plastikami o prvenství "nejkrásnější reliéf ostrova".
Maličký jednolodní kostelík původně starokřesťanská svatyně zasvěcená sv. Teodorovi (Sveti Tudor), patronu byzantského vojska a nacházející se v těsné blízkosti obce u tzv. Velkého brda, je bohužel v troskách.
 Dol |
Z obce Nerežišća, tedy ze středu ostrova, se nejprve přesuneme do severní části Brače. Dol, ležící 3 km od vesnice a letoviska Postira na severním pobřeží Brače, je zajímavá nevelká vesnice rozložená ve svahu, s mimořádně zhuštěnou zástavbou. Domy jsou většinou jednopatrové nebo dvoupatrové, mají vnější schodiště a stojí těsně jeden vedle druhého, ve skupinách. Jsou východní stranou opřeny do svahu. Dokládají tak záměr stavitelů postavit domy schopné vlastní obrany, neboť tehdy, v 16. a 17. stol., bylo nebezpečí tureckých nájezdů na denním pořádku. Domy přitom svědčí i o zámožnosti zdejších obyvatel - vlastníků početných stád ovcí. Příjemné prostředí vesnice doplňuje též zdejší středomořské rostlinstvo. Vesnice je oblíbeným místem vycházek a pikniků z Postiry.
 Dol |
Na okolních vršcích můžeme pokračovat v cestě za starou předrománskou architekturou. Stezka z vesnice vede ke kostelíku sv. Michala (Sveti Mihovil), jehož vstupní dveře jsou zhotoveny z antického sarkofágu. Stojí na dominujícím kopci a pravděpodobně pochází již z 9. stol. Měl zřejmě kupoli. Kostelík sv. Víta (Sveti Vid), z něhož zůstaly jen trosky, stojí na kopci Velo Brdo; některé jeho prvky svědčí o tom,že na místě stávala starší antická stavba. Sv. Vít je přibližně stejně vzdálen z Dolu i ze západněji ležící vesnice Škrip.
Vesnice Škrip, nejstarší sídlo na ostrově Brači, leží západně od Dolu, ale je dostupná silnicí z přímořské osady Splitska. Podrobněji je popsána v článku: Starobylý Škrip, jedna z nejcennějších památek na ostrově Brači, takže na zmíníme jen velmi cennou raně středověkou památku - renovovaný předrománský kostelík sv. Ducha (Sveti Duh) z 11. až 12. stol., který patří k nejpozoruhodnějším předrománským stavbám na chorvatské půdě. Nedávný archeologický průzkum prokázal, že tento hřbitovní kostelík stojí na pozdně antických základech.
 Škrip, kostel sv. Ducha |
Při cestě ze Škripu do Splitske jsou ještě zříceniny kostelíka sv. Jadra (Sv. Jadro) z 6. stol.
Vrátíme-li se zpět do Nerežišća, pak je to jen 2 km do obce Donji Humac, odkud též můžeme navštívit několik hodnotných starobylých staveb. Vzhled této vesnice, patřící k nejstarším na ostrově, dokládá zručnost zdejších kameníků a dostatek materiálu - kvalitního kamene z nedalekých kamenolomů.
V bezprostřední blízkosti na kopci u vesnice stojí kostelík sv. Eliáše (Sveti Ilija) z 11. stol. Nedaleko něho jsou pozůstatky římského mauzolea (4,4 m x 3,5 m), postaveného z přitesávaného kamene. Je to vlastně hrobní komora, která byla součástí podstatně bohatší hrobní stavby, jejíž plastická výzdoba, resp. její část je v úlomcích zabudována do zdí sousedního kostelíka sv. Eliáše. Odborníci je i tak pokládají za nejpěknější zdejší římskou stavbu.
Severně od vesnice, při cestě do Supetaru, dočkal se kostelík sv. Lukáše (Sveti Luka) našich dnů jen ve zříceninách (krov je zřícený). Pochází z 11. až 12. stol. Na vnitřní zdi kostela byla objevena kresba plachetnice z období postavení kostela, takže je nejstarší středověkou kresbou lodi nalezenou na zdejším přímoří.
 Zříceniny kostelíka sv. Jadra |
Na místě farního mariánského kostela (Stomorica) ve vesnici Donji Humac byla původně malá sakrální stavba z 10. stol., přestavěná a rozšířená ve 14. a 19.stol. Z původní svatyně se zachovala velmi cenná freska Krista na trůně s Matkou Boží a sv. Janem, dílo byzantského okruhu z 12. stol., odpovídající jihoitalským byzantským freskám té doby. Freska, která se zachovala díky intenzivnímu mariánskému kultu na ostrově, je skutečným uměleckým pokladem Brače.
Jen 20 minut pěšky severozápadním směrem je jeskyně Kopačina, která je nejzajímavějším předhistorickým nalezištěm na Brači. Není to jeskyně krápníková, je však významná tím, že je nejstarším zjištěným obydlím člověka v Dalmácii a jedním z nejstarších na celém jadranském archipelagu (období od 8. do 3. tisíciletí př. n. l. Tvoří ji dvě síně dlouhé celkem 12 m. Našly se tu tisíce pozůstatků člověka a jeho činnosti (nástroje a zbraně, bronzové sekyry, úlomky keramiky aj., a spousta kostí divokých zvířat a ptáků).
« Toulky po vnitrozemí ostrova Brače «
