 Pohled z Vidovy gory na letovisko Bol s pláží Zlatni rat, v pozadí ostrov Hvar |
V podstatě není rozhodující, v které části pobřeží ostrova Brače budete trávit svou dovolenou. Ostrov není ani tak dlouhý, ani široký, aby všechny zajímavosti a pamětihodnosti vnitrozemí nebyly dostupné z většiny letovisek.
 Zbytky kostelíku sv. Víta na vrcholu Vidovy gory |
Rozhodně stojí za výlet nejvyšší hora Brače, Vidova gora (778 m), která je současně nejvyšším bodem celého chorvatského jadranského souostroví (viz tematický článek Hory chorvatských ostrovů). Pokud si pro výlet (případně výstup - z jižního pobřeží) můžete vybrat den, pak volte pečlivě podle předpovědi počasí. Za špatné viditelnosti budete zklamáni - neuvidíte téměř nic. Při dobré viditelnosti vám naopak budou jihozápadní obzor uzavírat až italské Apeniny nad pobřežním pásem Apulie. A dole pod vámi bude mj. zářit trojúhelníček nádherné bolské pláže Zlatni rat.
Jen kousek od velkého kříže na vrcholku jsou k vidění zříceniny starochorvatského kostelíku sv. Víta (Sveti Vid), který pochází ze 7. až 8. století.
 Kamenice na olivový olej v rodinném hospodářství ve Škripu |
Při příjezdu ze severního pobřeží Brače po pěkné silnici budete překvapeni krásnými borovými lesy (26 % povrchu ostrova je pokryto lesy) a opravdovou horskou scenérií. Na několika místech už vlastně na vrcholové plošině si jistě všimnete velkých kammenných plochých nádob ve tvaru obrovského koryta, vytesaných před staletími ze svítícího bílého bračského vápence. Sloužily kdysi obyvatelům Brače pro uchovávání potravin a bohatí hospodáři jich mívali i několik. Časy se však změnily a nádoby, jimž se tu říká kamenice, nebyly již ke svému původnímu účelu zapotřebí. Byly však z nádherného materiálu a neušly ničení. Asi by brzy prostě zmizely. Jeden bohatý bračský navrátilec, reemigrant, si však umínil zachránit jich co nejvíc. Vykupoval je a odvážel na náhorní plošinu, kde jsou před nenechavci více méně bezpečné, neboť vážejí několik desítek tun. A tak tu bílé prastaré nádoby odpočívají ve stínu borovic jako odkaz těch, kteří tu hospodařili před staletími.
Ti, kdo mají dost fyzických sil, mohou z Bolu vystoupit pěšky na vrchol po turistické stezce. Doporučujeme vyjít v časných ranních hodinách, kdy slunce nepálí. Nezapomeňte, že výškový rozdíl je přes 700 m. Ale je příjemné, že je po výstupu možné se občerstvit v chatě na vrcholku Vidovy gory.
 Bunje ve vnitrozemí Brače |
Ale i sama cesta autem po silnici na Vidovu goru zejména ze severního pobřeží není bez zajímavostí. Téměř na každém kilometru se setkáváme s pozůstatky minulosti tohoto ostrova, jehož osídlení patří k nejstarším na Jadranu. Mezi zídkami z lomového kamene, které oddělovaly pozemky jednotlivých majitelů, můžeme vidět a prohlédnout si i staré bunje, tj. malé domečky s kruhovou základnou, nízké, zděné na sucho z lomového kamene (viz tematický článek: Podivuhodné kamenné přístřešky v jadranském přímoří). Takhle si je stavěli před 2500 lety zdejší nejstarší historicky doložení obyvatelé Brače - Ilyrové, jako úkryt před nepohodou, na uložení nářadí apod. I dnešní bunje mají stejný účel - nahlédneme-li dovnitř, vidíme rýče, lopaty a další nářadí.
 Donji Humac ve vnitrozemí |
Tady všude se do přelomu 19. a 20. století výborně dařilo vinné révě, výnosné plodině, která, přestože je mnohem náročnější na podmínky a hlavně na práci, téměř úplně vytlačila olivovníky, kterými byl ostrov po staletí proslulý (jejich počtem i kvalitou jejich oliv, resp. oleje z nich). A pak přišel úder v podobě zákeřné houbové choroby vinné révy (Fyloxera, révokaz), proti které, jestliže se na vinici objevila, nebylo v té době obrany. Když révokaz, zavlečený do Evropy z Ameriky, ničil postupně francouzské a italské vinice, doufali vinaři na jadranských ostrovech, že se nákaza z pevniny na ostrovy nepřenese. Ale moře nebylo pro ni překážkou. Fyloxera znamenala konec keřů vinné révy i prosperity ostrova. Ožebračeným ostrovanům zbyla jen možnost vystěhování, většinou do Jižní Ameriky, resp. nejvíce do Chile. Tito vystěhovalci se stále ke své staré vlasti nostalgicky hlásí.
 Nerežišća na Brači - borovice na kostelíku |
Na několika místech i při silnici ze severního pobřeží nebo si můžeme s malými odbočkami prohlédnout některý z 18 starochorvatských předrománských kostelíků (více než třetina všech těchto cenných historických staveb je právě na Brači) - většinou trochu stranou sídel, na místech dominujících krajině. Jsou to nevelké prosté stavby, byly zdobeny freskami, ale ty se až na malé výjimky nedochovaly. Dvě takové pěkné ukázky můžeme vidět např. u obce Donji Humac, a to kostelík sv. Eliáše (Sv. Ilija) z 10.-11. stol., v těsné blízkosti mimořádně cenné památky, pozůstatků římského mauzolea, a kostelík sv. Lukáše (Sv. Luka) ze stejné doby, s freskami plachetnice z doby postavení kostela.
Budete-li chtít vidět jednu zvláštnost, borovici rostoucí přímo ze střechy kostela (chráněný přírodní výtvor), zastavte se v obci Nerežišća (původně administrativního střediska ostrova) a tam na kostele sv. Petra tuto zvláštnost najdete. Ostatně obec sama zaujme řadou zajímavých starých staveb.
Ostrov býval v minulosti znám svými větrnými mlýny - bylo jich tu ve své době na 180. Mlelo se v nich obilí, které se z malé části pěstovalo na ostrově, většinou se však na ostrov dováželo. Dnes zůstal jediný, v obci Sutivan na severním pobřeží a i tam je přestavěný v obytnou budovu. Ale svůj původ stavba nezapře.
» Toulky po vnitrozemí ostrova Brače II »
